Petr Kališ

LN Vaše kancelář má centrálu ve Vídni. Dá se říct, že evropské trendy přicházejí do Česka s určitým časovým odstupem?

Je to tak. Jako hlavní trend vidím, že firmy na Západě stále více investují do udržitelnosti svého postavení na trhu a s tím souvisejících právních aspektů. Typicky jde o přípravu na vnější atak. Ten může přijít ze strany konkurenta, státní moci nebo nespokojených zákazníků. Firma musí být dobře zorganizovaná, aby krizovou situaci zvládla. Aby se nestalo, že ji položí i planý poplach. Provádějí se simulace, které odhalují slabá místa firmy. Ta je potřeba uzdravit, než dojde ke skutečné krizi. Pak už to není hra.

LN Jak se to projevuje v charakteru právních služeb, po kterých roste poptávka?

Historicky se většina advokátních kanceláří zaměřovala na právo obchodních korporací, financování nebo nemovitosti. Zde je trh etablovaný a poptávka po sofistikované právní práci v těchto oborech spíše klesá. A naopak se začínají rozvíjet obory, jež byly dříve považovány za okrajové. V nich mohou právní firmy nabídnout největší přidanou hodnotu a nejvíce růst.

Dnes už nestačí dělat jen obchodní právo, stále více jde o korporátní compliance, tedy zajištění toho, aby firma byla v souladu se všemi pravidly. Jde i o správné nastavení vnitřní struktury a přenesení odpovědnosti za konkrétní jednání na konkrétní osoby. Primárně jde o to, aby jednání zaměstnanců nemohlo poškodit pověst firmy a způsobit jí finanční újmu. A také o to, připravit se na možný útok zvenčí, ať už má charakter obchodního sporu s konkurentem, správního řízení se státem, nebo dokonce trestního stíhání právnické osoby.

LN Lze si pod tímto atakem představit třeba šikanózní insolvenční návrhy, které jsou podávány za účelem poškození konkurenta?

To je hodně specifikum českého trhu, které jinde vůbec neznají. Je to ale forma útoku, na kterou by firmy měly myslet, a lze se na to dopředu připravit.

Nejčastější je to v oblastech práva hospodářské soutěže, daní, ochrany osobních údajů a také veřejných zakázek a dotací. Ta poslední oblast je asi nejcitlivější, zvláště v českém prostředí. Když firma přijímá dotaci, tak je lepší interně prověřit, zda je vše dobře zdokumentované, než za několik let zjistit, že něco nebylo v pořádku. V takovém případě firma hraje o svou reputaci a škody mohou být nedozírné. Obecně bych všude, kde dochází k jednání se státem, doporučoval extrémní obezřetnost. Když nemáte dobře proškolené lidi a nastavené interní systémy, je lepší se dotacím a veřejným zakázkám vyhnout.

LN Jsou české firmy ochotny investovat do prevence rizik?

Firmy s globálním nebo evropským zázemím to berou jako samozřejmost. Čistě české firmy se ale až příliš často uchylují k taktice, že se jich to netýká. Regulaci považují jen za „strašáka“, kterým se nemusejí zaobírat. Když se pak ale dostanou do problémů, neumí je řešit.

LN Již několik let je účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Byl to impulz pro firmy, aby otázku compliance začaly řešit?

To je jen stínohra. Firmy většinou přijaly jen formální compliance program, který přenesl odpovědnost na její zaměstnance. Jenže to je takový ten český přístup, ať se vlk nažere, koza zůstane celá a hlavně ať je to levné. Seriózní compliance program znamená, že se firma opravdu snaží protiprávnímu jednání předcházet.

Hodnota je v obsahu, nikoli jen v plášti. Pokud firma spáchání trestného činu jen „hodí“na zaměstnance, přestože to byla ve firmě běžná praxe, stejně to na její pověsti ulpí. Měla tomu totiž předejít. Přijde mi zvláštní, že české firmy i po 25 letech často nejsou ochotné dělat věci po právu, ale pohybují se kdesi na hraně právní regulace a spoléhají, že budou mít štěstí a stát si toho nevšimne.

LN Máte pocit, že se v Česku právo začíná brát více vážně?

Určitě cítím poptávku po vyčištění trhu. Firmy chtějí, aby všichni hráli podle stejných pravidel. Aby porušování práva nemohlo být konkurenční výhodou. Roli hraje i to, že spotřebitelé mají více práv a jsou schopni se jich lépe domáhat.

LN Vyčistit trhmají i dvě opatření z dílny ministerstva financí – kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb. Jak to hodnotíte?

Obecně jsou možné dva přístupy, ukážu to na příkladu řízení pod vlivem alkoholu. Buď máte přístup jako na Západě, kde vám při běžné silniční kontrole nezjišťují, máte-li alkohol v krvi. Ale způsobíte-li pod vlivem alkoholu nehodu, tak důsledky v trestněprávní rovině jsou brutální a navíc vás společnost odsoudí.

Podobné je to i u daní. Český stát se to teď rozhodl řešit celkem tvrdou prevencí, čímž se zužuje prostor pro neplacení daní. Je ale otázkou, zda nedochází k zesložitění podnikání a nebylo by lepší spoléhat na poctivost podnikatelů a trestat až v případě pochybení.

LN Má ale existovat podnikání založené na neplnění zákonných povinností?

No to samozřejmě ne. Ale bavíme se o tom, jaké nástroje by měl stát používat. Oba přístupy jsou legitimní, je však otázkou, co je v dnešní době vhodnější nástroj. Ukáže to čas.

LN Je jedním z hlavních „strašáků“v poslední době nové evropské nařízení na ochranu osobních údajů, které bude účinné od května příštího roku?

V českém prostředí je to podceněné, rok 2018 je ještě daleko. Většina firem si řekne, že osobní údaje neřeší, že se jich to netýká. A stejně uvažují i spotřebitelé. Češi si vůbec neuvědomují, jakou hodnotu mají jejich osobní údaje, že zásah do ochrany osobních údajů je v principu to samé jako zásah do majetku nebo tělesné integrity. Když mi někdo vnikne na

Nejpodstatnější je, že jde o nařízení a dojde ke sjednocení právní úpravy ochrany osobních údajů v celé EU. Dojde také ke sjednocení sankcí a aplikační i interpretační praxe. Obecně by mělo dojít k výraznému posílení práv lidí i jejich možnosti se jich domoci.

Řekl bych, že české firmy by se měly naučit brát ochranu osobních údajů vážně, jinak přijdou sankce. A to evropské, které budou vyšší než ty, které dnes ukládá český Úřad pro ochranu osobních údajů. Dle nařízení lze uložit pokutu až do výše 20 milionů eur nebo u podniku až do čtyř procent celkové ročního světového obratu. Dnes může ÚOOÚ uložit pokutu nejvýše 10 milionů korun.

LN Koho se nařízení nejvíce dotkne a jaké s tím firmy budou mít náklady?

Dopadne na všechny podnikatele a veřejné orgány, které zpracovávají osobní údaje, především na online byznys. Nejvíce se dotkne asi bank, pojišťoven, operátorů, ale třeba i nemocnic. Odhaduji, že náklady se mohou pohybovat v řádech desítek tisíc korun u menších firem. U těch větších, které zpracovávají citlivé osobní údaje nebo provádí rizikové zpracování údajů, se mohou náklady pohybovat v řádech statisíců až milionů korun. Firmy by měly začít s přípravou co nejdříve. S trochou nadsázky bylo už včera pozdě. (smích)