Prouzova ústupová varianta

PRAHA Prouza měl být budoucí hvězdou ČSSD. Hovořilo se o tom, že premiér Bohuslav Sobotka a pražská organizace sociální demokracie si evropského tajemníka „piplají“jako žolíka, který pozvedne preference chřadnoucí vládní strany. V roce 2015 se o něm poprvé hovořilo jako o kandidátovi na nového ministra průmyslu a obchodu, znovu pak na začátku letošního roku. Mezitím se pro změnu spekulovalo, že bude lídrem pražské ČSSD pro sněmovní volby a volebním manažerem strany pro podzimní volby. Jenže nestalo se nic a Prouza odešel z Úřadu vlády do soukromého sektoru. Co stálo za jeho nečekaným odchodem?

Zpočátku se jako nejpravděpodobnější důvod Prouzovy ústupové varianty zmiňoval problém s jeho bezpečnostní prověrkou. Žádost o její udělení sám stáhl a v kuloárech se šířilo, že by ji nezískal kvůli některým okolnostem souvisejícím s jeho předchozí kariérou v byznysu. Nelze vyloučit, že za jeho odchodem stála obava vedení strany z případně vyvstalých nejasností a pochybností ohledně Prouzovy minulosti. Nyní se však hovoří zejména o politických okolnostech konce jeho politické kariéry.

„Už ho přestalo bavit, jak se o něm neustále mluví v souvislosti s funkcemi, ale nakonec nikdy k ničemu nedojde,“řekl LN zdroj blízký vedení ČSSD. Jinými slovy Prouzovi došla trpělivost s neustálým čekáním, zda nakonec dojde k jeho vstupu do vlády. V únoru už to vypadalo, že je vše „upečeno“.

Podle informací LN se Sobotka už v polovině února s Prouzou, svým přítelem, na jeho vládním angažmá domluvil. Tehdy zdroje hovo-

ANALÝZA

řily o tom, že Sobotkovo přešlapování kolem Mládkova odvolání prodlužovalo čekání na to, zda Prouza svému předsedovi na výzvu kývne.

Předseda ČSSD nakonec podle zdrojů LN z akce Prouza vycouval. Údajně ho zachvátila panika, že Prouzův příchod do vlády by se nesetkal s pochopením straníků (do ČSSD vstoupil až v roce 2015, a své funkce tak neměl dostatečně „vysezené“) a prezidenta Miloše Zemana.

Sobotkův strašák: sjezd

„Sobotka se bál, že by mu to uškodilo na sjezdu. Nechtěl před sjezdem radši nic podnikat,“řekl LN zdroj obeznámený s vývojem případu. Kritika straníků pak měla stát i za tím, že se Prouza nestal volebním manažerem ČSSD. Nesouhlasit měli i Sobotkovi blízcí spojenci – například premiérův přítel Karel Březina. Panovala obava, že by Prouza coby stranický „elév“v náročné disciplíně volební kampaně neobstál.

Nakonec body na tommůže vydělat především Sobotka. Vedle toho, že nechtěl dráždit některé spolustraníky a hlavu státu, pravděpodobně našel i téma do své předvolební kampaně. Z pozice premiéra totiž neměl hmatatelné a uchopitelné „resortní“téma pro voliče. Našel jej na ministerstvu průmyslu, do jehož čela se postavil po odvolaném Mládkovi: problematika digitalizace, zlevněnímobilních dat a posílení pozice zákazníků a regulátorů vůči operátorům.

Prouza sice na nejvyšší místa v politice nedosáhl, o kariéru se ale bát nemusí. Do funkce evropského tajemníka přišel z Washingtonu coby seniorní expert Světové banky, v letech 2004 až 2007 působil jako náměstek na ministerstvu financí. Zkušenosti má i z byznysu, vminulosti byl ředitelem společnosti provozující finanční portál Peníze.cz.

Pro různé finanční skupiny bude Prouza cenným mužem. Podle informací LN by se o něho mohli postarat finančníci z Číny, které do České republiky přivedla Sobotkova vláda. Nejčastěji se zmiňuje skupina CEFC, která již vlastní několik tuzemských podniků včetně fotbalového klubu Slavia Praha. Prouza se dobře orientuje v Bruselu, zná cizí jazyky a v evropských institucích si vybudoval dobré jméno. Čínským podnikatelům by tak mohl pomoci na evropské úrovni v oblasti bankovnictví či telekomunikací.

Vedle CEFC se hovoří i o zájmu jiné čínské entity – CRRC. Tato skupina se zase zajímá o koupi plzeňského strojírenského obra Škoda Transportation. Podle zdroje LN se v souvislosti s Prouzou mluvilo i o jeho možném působení v ČEZ. Tato mise se ale nezdařila.

Nerozvážnost předsedy vlády a lukrativní mise pro bohatého investora na evropském poli, jehož terén dobře zná. To jsou podle tří zdrojů LN blízkých vedení ČSSD důvody, které vedly končícího státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu k odchodu z tuzemské politiky.