Co tu tedy vlastně je?
internetu hrdě zveřejnili svůj luštitelský úspěch, a svět se tak dozvěděl, že se album jmenuje Tady to někde je. Samozřejmě, takový způsob utajení názvu je docela dobrý fór. Jeho odvrácenou stranu zjistíme, zadáme-li si třeba název kapely a desky do internetového vyhledávače. Nadpoloviční většina článků, které nám o albu „vyhodí“, se týká právě tohoto vtipu, případně je na jeho popisu z velké části postavena.
Mnohem zajímavější je to se zmíněným zvukem alba. Kapela zveřejnila (dokonce i prostřednictvím průběžných blogových zápisů frontmana kapely Márdiho), že se natáčelo hned na pěti místech: v ústeckém Tajném studiu, v němž např. vznikají nahrávky tamních hvězd Houpacích koní, ve zlínském V studiu, které má dlouhá léta vysoce profesionální pověst, na Seči ve studiu Benas, kde už Fixa pracovala, v kostele ve Vernéřovicích na Broumovsku a v pražském Jámoru, kde probíhaly závěrečné práce.
Upřímně řečeno, samotná místa nahrávání nepochybně mají smysl pro členy kapely, ta prostředí jistě byla inspirativní, ale na nahrávkách je od sebe neodlišíme (cvičené zvukařské ucho by maximálně mohlo identifikovat akustiku broumovského kostela). Daleko podstatnější pro to, že album Tady to někde je skutečně skvěle hraje, byla producentská práce Ondřeje Ježka. Tedy majitele zmíněného Jámoru, ve kterém točila Vypsaná fixa už minulou desku Krásný smutný den.
Ježek je jedním z nejvytíženějších tuzemských zvukařů a producentů a hlásí se k němu převážně kapely, které považujeme za alternativní. V jeho zvukovém rukopise jsou nejvyššími hodnotami přirozenost, syrovost, snaha zachytit nejsilnější stránky interpreta bez
Chuť na koncert
Zbývá zodpovědět nevyslovenou otázku, k níž vybízí zašifrovaný název alba: co tedy „uvnitř něj“vlastně je. Inu: výborně nahrané, ne vždy výrazné, avšak typické písničky Vypsané fixy. Která z nich přežije, ukáže čas.
V prvním plánu nepochybně zaujme úvodní Klid a mír a ticho, až „nevypsaně“klidná a volná, evokující kombinací akustické kytary a elektrických vazeb sólovou tvorbu Thurstona Moorea. Hitový potenciál by mohla mít Robí Valenýn díky vysloveně zpěvnému ironickému refrénu, snad i Siky Romero s rock’n’rollovým odpichem a fóry v textu. Těmi jsou ostatně protkána skoro všechna Márdiho slova, včetně tradičních odkazů k žijícím postavám a popkulturním osobnostem.
Nejlépe ovšem udělá ten posluchač, který se nebude věnovat albu po jednotlivostech. Jeho síla je v tom, že zvukovým nápřahem dokáže vcucnout. A hlavně vybudit chuť zajít na nejbližší koncert kapely. Víc není třeba žádat.
Vypsaná fixa: Tady to někde je