Zpravodajský trik

Chovancovo znovuzvolení za pomoci „kompra“

Jdou po ministrovi. Tři slova, na kterých dost pravděpodobně vydělal Milan Chovanec. Jak? Jen tři dny před startem sjezdu sociálních demokratů, na němž obhajoval post statutárního místopředsedy strany, prosákla zpráva, že se Chovanec údajně cítí být obětí zpravodajské hry. Podle ní mělo Vojenské zpravodajství v rukou ministra z hnutí ANO sbírat informace o ministru Chovancovi. Přišlo se na to prý tak, že jeho ochranka přistihla před ministerskou vilou vojenského špiona s fotoaparátem na krku.

Rázem byla na světě kauza Nagyová II. Místo manželky premiéra se ale začalo všemožně spekulovat, že armádní zpravodajci sledovali Babišova úhlavního kritika. A že když už nic jiného, tak je prý skandál to, že se nechali nachytat na švestkách. Utrhla se lavina reakcí. Ve středu ráno jsme se o detailech operace dočetli na titulce deníku Právo, odpoledne se sešla Bezpečnostní rada státu, proběhla schůzka dotčených ministrů s premiérem a zasedl Výbor pro zpravodajskou činnost.

Vykopnutí těžkého kalibru – v podobě možného zneužití tajné služby k politickému boji – zabralo. A to už jen proto, že z povahy věci se veřejnost nikdy nemůže dozvědět, jak to bylo doopravdy. Média ale získala na několik dní potravu. Další várku emocí přinesl čtvrteční rozhovor s ministrem Chovancem. V pátek už následovala úspěšná obhajoba postu druhého muže ČSSD.

Bezprostředně nato případ zhasl. A to když se narychlo (za aktivního přispění opozice) sešla sněmovní komise ke kontrole Vojenského zpravodajství. Vyslechla si jak šéfa tajné služby, tak ředitele ochranné služby, která má na povel bezpečnost politiků. Závěr? Nikdo neporušil zákon. Chovanec ani dům, kde měl přebývat, terčem zájmu špionů nebyli.

Zavlečení zpravodajců do politiky bývá vždy nebezpečné. Ani raději nedomýšlet, co na veřejnost „prosákne“, až budeme blíže k termínu sněmovních voleb. Martin Shabu