Do práce bez hidžábu i kříže, smí nařídit šéf

Zákaz náboženských nebo politických znaků v zaměstnání není diskriminace, rozhodl unijní soud

PRAHA Žádný hidžáb, židovská jarmulka, sikhský turban nebo viditelný kříž na krku křesťana. Pokud zaměstnavatel ve firmě plošně zakáže nosit náboženské znaky, nijak tím věřící pracovníky nediskriminuje. Včera tak rozhodl Soudní dvůr EU.

Zákaz se ovšem musí týkat všech náboženství, stejně jako politických nebo filozofických postojů. „Vnitropodnikové pravidlo zakazující viditelné nošení ja- kýchkoliv politických, filozofických nebo náboženských symbolů nepředstavuje přímou diskriminaci,“uvedl konkrétně soud sídlící v Lucemburku. Navedl tak všechny obecné soudy členských států ke směru, jak by měly v podobných kauzách rozhodovat.

Soud se zabýval případem recepční z Belgie, která chtěla v práci nosit muslimský šátek, a proto dostala výpověď. Podle stanoviska generální advokátky Juliane Kokottové se ale verdikt vztahuje stejně i na židy s jarmulkou: „Nebo na vyznavače sikhského náboženství, který by chtěl své pracovní úkoly vykonávat v turbanu, anebo na křesťany, kteří si do práce chtějí na krk pověsit viditelný kříž či obléct tričko s nápisem Ježíš je velký.“ Pokud by zaměstnavatel znevýhodňoval jedno náboženství či politický názor proti ostatním, o diskriminaci, nepřímou, by už šlo. I tady by ale zaměstnavatel mohl případný spor vyhrát, pokud by se obhajoval potřebou zachovat neutralitu vůči zákazníkovi.

Ovšem konkrétní řešení kauzy Soudní dvůr EU v případě belgické recepční nevydal. To zůstává v rukou soudu v daném členském státě.

Podle profesora Michala Tomáška, vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty UK jsou ale takové zákazy „seshora“ošidné. „Dovedu si jen těžko představit, jak by mohly vynucování a kontrola takového pravidla probíhat v praxi,“řekl LN Tomášek.

Církvím se rozhodnutí lucemburského soudu příliš nezamlouvá. „Přítomnost náboženských symbolů na veřejnosti je třeba hájit, protože víra a její projevy jsou nedílnou součástí lidského života jako takového,“sdělil LN generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl a odvolává se na Listinu práv a svobod.

Stanislav Přibyl připouští, že za určitých okolností je v demokratické společnosti omezení náboženské svobody namístě: „Nošení náboženského symbolu musí být v souladu se zásadami bezpečnosti a pořádku,“řekl LN.

Federace židovských obcí se domnívá, že rozhodnutí Soudního dvora EU otevírá širší diskusi, která kvůli rozjitřené atmosféře především v západní Evropě může vést k regulaci. I když jde o verdikt týkající se soukromoprávních subjektů. „Což by byl odklon od doposud praktikovaného liberálního postoje většiny evropských zemí, který vyhovoval všem, včetně židovské komunity,“napsal tajemník federace Tomáš Kraus.

Předseda Ústředí muslimských obcí v Česku Muneeb Alrawí se podivuje nad tím, že se tato problematika dostala až k soudu. Značí to podle něho jistou míru netolerance ve společnosti. „A to mě trochu znepokojuje. I když má zaměstnavatel samozřejmě právo dbát na to, co je nejlepší pro chod pracoviště,“uznává.

S tím, že bude těžké jednotlivé případy posuzovat, souhlasí Marie Janšová z advokátní kanceláře Legalité. „Křížek na krku je také náboženský symbol. Nosí jej ale i řada lidí, aniž by tím chtěli demonstrovat příslušnost k náboženství. Může jít o šperk,“dodává.

Politická příslušnost u učitelů

V české společnosti může být podle ní zajímavější téma nošení viditelných symbolů značících politickou příslušnost. „Tam si dokážu lépe představit, že firmy chtějí působit neutrálně, nechtějí se přiklánět k žádné politické straně,“řekla Janšová. Takový problém může podle ní reálně hrozit například u zaměstnanců, kteří přicházejí do styku s klienty. Příkladem může být i vymezení vůči politické příslušnosti ve školství.

Pokud ovšem některý typ práce vyžaduje určitá opatření, zaměstnanec je musí dodržet. „Jedním z takových příkladů by mohla být bezpečnost práce, kdy je zakázána pokrývka hlavy ve fabrikách a při práci u strojů. Tam by mohla pokrývka způsobit vážný pracovní úraz,“konstatuje Janšová.

Podle českého zákona nejde o diskriminaci, pokud má takové nařízení věcný důvod. Expertka Hospodářské komory Markéta Schormová pak upozorňuje, že by nedodržení předepsaného oděvu znamenalo porušení pracovní kázně. U povolání, která nevyžadují pracovní oblečení, je podle ní plně v kompetenci zaměstnavatele, jak zhodnotí pracovníkův oděv. „Je běžnou praxí, že firmy stanovují svůj ‚dress code‘. Pokud zaměstnavatel například žádá, aby se všichni zaměstnanci, kteří jsou v kontaktu s klienty, oblékali formálně a neutrálně, jde o legitimní požadavek,“řekla Schormová. Nevhodný oděv tře- ba u obchodního zástupce může ohrozit zájmy zaměstnavatele.

Podle profesora Michala Tomáška, vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, je lepší „americký výklad“. Ten se na věc dívá z hlediska toho, jak symboly vnímá veřejnost. Tomášek se domnívá, že společnost ani nemusí znát například znaky konfuciánského náboženství. Pokud tedy určité symboly ve- řejnosti nevadí, neměl by se ani řešit problém s jejich nošením. Něco jiného jsou pak hákové kříže, ty patří do skupiny zakázaných znaků a jejich propagace je trestná.

U českých zákonodárců včerejší rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie vzbudilo rozporuplné reakce. „Jsem zastánkyní jasného oddělení života světského a náboženského. Je potřeba si ale uvědomit, že to pak platí skutečně na

únor 2003 – Samira Achbitová nastoupila jako recepční u firmy G4S v Belgii. Platilo tam nepsané pravidlo, že zaměstnanci nesmějí viditelně nosit náboženské symboly.

duben 2006 – Samira v práci oznámila, že bude nosit muslimský šátek.

květen 2006 – G4S zavedla interní nařízení zakazující zaměstnancům nosit náboženské symboly.

červen 2006 – Samira trvala na nošení šátku, následně dostala výpověď.

březen 2017 – Generální advokátka Juliane Kokottová (na snímku) předložila evropskému soudu návrh, aby věc neposuzoval jako přímou diskriminaci. všechna náboženství bez rozdílu,“napsala ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD). Vydat ale takový předpis pro státní zaměstnance není podle ní v tuto chvíli ve zdejším prostředí nutné.

„Spousty zaměstnavatelů dnes běžně určují zaměstnancům, jak mají být oblečení, co mají mít v rámci firemní kultury na sobě, a nikdo z nich to neřeší,“myslí si ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) jde spíše o pracovněprávní spor: „Mám za to, že svoboda vyznání musí zůstat zachována.“

Předseda ODS Petr Fiala očekává, že podobné spory budeme řešit i v Česku, a připomněl případ somálské studentky, která se domáhala omluvy od pražské střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit hidžáb. Její požadavek soud zamítl.

Poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda s včerejším verdiktem nesouhlasí: „Jako politik a Evropan mohu těžko akceptovat, že Evropan či Evropanka mohou na základě tohoto rozsudku být zbaveni možnosti nosit na krku malý zlatý křížek. Vyprazdňování evropské identity od jejích židovsko-křesťanských kořenů je dlouhodobě sebevražedné.“