Ženy na trhu práce brzdí nízké sebevědomí
LN Máte pocit, že se ve společnosti konečně více otevírá téma vyrovnanosti žen a mužů?
Statisticky se to moc nehýbe. Máme asi jednoprocentní posun v rámci průměru Evropy v míře zaměstnanosti za rok. U žen jsme někde kolem 65 procent, u mužů 75 procent. Mým cílem je, aby ženy po roce 2020 dosáhly také 75 procent. Je ale před námi dlouhá cesta. Že se o tomto společensky mluví, je ale důležité. Jeden z faktorů, které ženy brzdí, je nízké sebevědomí.
LN V porovnání s Evropou jsme na chvostu. V čem jsou jiné státy v oblasti rovnosti lepší?
Je to celková atmosféra společnosti, která se s tím srovnala a vzala rovnost jako jednotící princip. To jsou typicky skandinávské země. Odstranili tam různé bariéry, které ženám bránily mít rodi- nu a zároveň pracovat v důležitých pozicích adekvátních jejich vzdělání.
LN U nás se velmi pochvalovalo zavedení dětských skupin. Vnímáte to jako krok dopředu?
Jistě, cokoliv takového, kde jsou dodržována pravidla bezpečnosti pro děti, oceňuji. Součástí balíčku, který koncem dubna budu předkládat, budou také doporučení členským státům ke zřizování služeb péče, ať už o děti, nebo o jiné blízké osoby, které to potřebují. Již dnes je možné čerpat z evropských strukturálních fondů na tuto oblast, tak proč to více nevyužít.
Zároveň se chceme zaměřit na daňové systémy a doporučit členským státům, jak nastavit daňové rámce tak, aby neznevýhodňovaly pracující rodiče a tím netlačily rodiny k rozhodnutí, že jeden z partnerů zůstane raději doma, protože je to výhodnější.
LN V poslední době se hodně řeší rovnost dívek a chlapců ve škole. Ta je na tom jak?
Ve školách by se měla přestat lámat hůl nad děvčaty. V tom smyslu, že například nemají nárok být dobrá v matematice. Měla by studovat obory, které na trhu práce táhnou. Ze všech absolventů vysokých škol tvoří 60 procent ženy. Pak je tam ale vidět schodek, vysokoškolačky někam mizí. Mají mnohdy podřadná zaměstnání. Je to i tím, že nestudují obory, které na trhu práce mají odezvu, speciálně mířím na IT sektor.
Velmi často slyším od velkých firem, které působí v digitální oblasti, že jim chybí ženy – talenty pro nové kreativní cesty. Proto je dobře, že se školství probouzí a reaguje tím, že nedělá rozdíly a nepodporuje stereotypní uvažování, že se dívky mají věnovat jazykům a učit na základní škole.
LN Je správná cesta, že se zaměřujeme na takzvanou gendero- vou vyrovnanost učebnic? Tedy aby v nich nebylo tolik příkladů, že chlapci jsou silnější a jdou jim technické obory a dívky naopak křehké a starostlivé?
Je dobře, že se to dělá. Protože odbourávání stereotypů je potřeba. Jde ale o to, jak se k tomu přistupuje případ od případu, aby to nebylo kontraproduktivní a nepoškodilo to myšlenku samu. Například na básni Jiřího Žáčka nevidím nic špatného. Existují jiné případy, které dívkám vnucují, co mají dělat. (Báseň Maminka vyvolala vlnu reakcí kvůli veršům jako „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky“– pozn. red.)
Dívky se mají věnovat jazykům a učit na základní škole? Ne, mají studovat obory, které na trhu práce táhnou, míní eurokomisařka Věra Jourová. Odkazuje tak hlavně na IT sektor.