Peníze jsou, ale nové zbraně vojáci nedostali
PRAHA Armádní nákupy vždy patřily mezi symboly korupce v Česku. Pořízení tatrovek, letounů Casa či obrněnců Pandur. S dědictvím netransparentních tendrů se potýkal už ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). Dříve než stačil svoje plány dotáhnout do konce, politickou kariéru mu zkřížil příběh známý jako ProMoPro. Při nástupu Martina Stropnického (ANO) to vypadalo na pokračování obrodných procesů a obezřetného utrácení. První větší projekty však poznamenaly hlubší problémy, na které vedení obrany nebylo připraveno. Ústředním tématem Stropnického éry se stalo pomalé tempo výběru dodavatelů klíčových zbrojních systémů.
Za to je také věčným otloukánkem opozičních i koaličních politiků. Aby toho nebylo málo, peněz na utrácení pro armádu je podstatně více, než se původně očekávalo. A nový americký prezident Donald Trump spojencům v NATO jasně vzkázal, že kdo za obranu nezaplatí, ten může zapomenout na vřelý vztah s nejdůležitějším aliančním partnerem.
Průšvih s pomalým nakupováním začíná u armády. Generální štáb po letech stagnace a ořezávání výdajů na obranu ztratil schopnost definovat své požadavky. Lidé znalí zbrojních technologií často přecházeli do soukromé sfé- ry, aby naopak radili dodavatelům. To je ostatně i příklad Czechoslovak Group (CSG) Jaroslava Strnada, jehož firmy v posledních letech dodávají české armádě čím dál více techniky.
Více než polovina specifikací k nákupům přichází z generálního štábu k úředníkům na obraně pozdě. Často jsou požadavky rozporuplné a v tržních podmínkách se pak jen těžko hledá vhodný dodavatel, který by uměl splnit přání vojáků za přijatelnou cenu. To byl i případ specifikací na víceúčelové vrtulníky, které se několikrát měnily. Mezi favority nyní patří americký Bell či britsko-italská společnost AgustaWestland. Dohoda o nákupu 12 kusů by mohla padnout už letos. S největší pravděpodobností však nepůjde o klasický tendr, nýbrž o dohodu uzavřenou na úrovni vlád.
Kritika za úspory
Další faktor, který zpomalil nákupy, byl také nízký počet odborníků na vyzbrojování na ministerstvu obrany. Kvůli škrtům odešly desítky lidí, nábor nových jde pomalu.
S personáliemi souvisí i výměny na pozici klíčového náměstka ministra obrany pro akvizice. Stropnický k nelibosti armádních expertů vystřídal už tři. Naposledy v únoru přesunul Daniela Koš- tovala na funkci politického náměstka a jeho původní „job“svěřil Pavlu Beranovi.
Insideři poukazují na složitost přípravy armádních nákupů, které se musejí plánovat s předstihem a tak, aby „zapadly“do ještě složitějších rozpočtových pravidel. Pro ně je určující kalendářní rok, kdežto proces výběru dodavatele ovlivňuje řada situací včetně konkurenčního boje firem u antimonopolního úřadu.
Rostoucí miliardové úspory na konci roků bývají pravidelným důvodem kritiky Stropnického, poslední dva roky se proto armáda vrací k plánování investic v řádech stovek miliard korun. Vedle vrtulníků by mělo projít modernizací pozemní vojsko – v roce 2020 má dostat první kusy nových bojových vozů.
Akcent na armádní utrácení je patrný i v rozpočtových úvahách. Naposledy splnilo Česko požadavek NATO na minimálně dvě procenta HDP pro výdaje na obranu v roce 2005. Od té doby se na tu úroveň nevrátilo. Letos má obrana hospodařit s 53miliardami korun, což představuje něco lehce nad procento HDP. Rozpočtový výhled na další dva roky naznačuje, že v roce 2020 by měla armáda mít o deset miliard více, aby dosáhla alespoň 1,25 procenta HDP. Kvůli úsporám vminulosti klesl i počet vojáků z povolání ze 27 na 21 tisíc. Resort chce každoročně nabrat dva tisíce nováčků.
Vláda se dostává do fáze, kdy zvolna končí její dělné období, a nastává čas, kdy se v rámci předvolební kampaně provádí resumé, co všechno se členům kabinetu povedlo. Proto se i LN rozhodly ve svém seriálu shrnout, kolik ze svých priorit zvládly jednotlivé resorty splnit a co jim do kompletního odškrtání seznamu úkolů chybí. Nejspravedlivějším klíčem pro určení pořadí je abeceda – na řadě je ministerstvo obrany.