Tam, kde padl Morávek
Kúkolům novin patří bořit zavedená klišé, jak se pěkně říká. Že to platí i pro rubriku Chlívek, která už názvem evokuje zájem o hnůj v politice i společnosti, si názorně ukážeme.
Před pěti lety jsme otiskli portrét štábního kapitána Václava Morávka, protinacistického odbojáře, jednu z opor skupiny Tři králové (Balabán, Mašín, Morávek). Bylo to v době, kdy se nad jeho pomníčkem na Prašném mostě v Praze – tam, kde 21. března 1942 padl po honičce a přestřelce s gestapem – začalo smrákat.
Vrcholila tehdy stavba komplexu tunelů Blanka. Na místě dosavadního parčíku, kde byl Morávek smrtelně zasažen, vznikla obří jáma. Právě tam totiž tunel vyúsťuje na povrch v podobě složité křižovatky, jež z původního terénu nenechala kámen na kameni. Morávkův pomníček byl uložen v depozitáři s tím, že se někdy vrátí. Ale kdo si pamatuje peripetie provázející Blanku, ví, že ono „někdy“se posunovalo stále dál. Proto jsme před pěti lety spíše jako povzdech napsali: „Doufejme, že alespoň k 75. výročí Morávkovy smrti tam pomníček už opět bude.“
Jak je tomu dnes, těsně před výročím? Splněno. Morávkův pomníček opět stojí na svémmístě. To místo vypadá samozřejmě jinak. Z původního travnatého parčíku je křižovatka dlážděných cest u magistrály. Původní prostá deska s nápisem je ob- klopena třemi kamennými stélami (za Tři krále). Charakter toho místa už možná nepůsobí tak pietně jako dřív, leč u pomníčku jsou květiny i hořící svíčky.
Je to dobrá zpráva. Boří klišé, že u nás se na všechno kašle. I Chlívek musí uznat, že předběžné skuhrání nebylo zcela namístě. Že snahy o uchování pomníčků mají šance na úspěch. Je to dobrá připomínka k 75. výročí Morávkovy smrti.
Až do závěru normalizace byl Morávek vytěsňován z dějin i příběhu české společnosti a jeho pomníček působil dost bezprizorně. Tradici kladení květin k němu před 21. březnem obnovila koncem 80. let opoziční skupina České děti, tak trochu vysmívaná. Zdá se, že teď ta tradice docela slušně žije – navzdory tomu, že pomníček je obklopen křižovatkou magistrál.
I Chlívek musí uznat, že předběžné skuhrání nebylo zcela namístě. Že snahy o uchování pomníčků mají šance na úspěch. Je to dobrá připomínka k 75. výročí Morávkovy smrti.
Zjistého pohledu je na tom Morávkův pomníček lépe než třeba velký pomník parašutistům, kteří dvaměsíce po Morávkově smrti zabili říšského protektora a organizátora „konečného řešení židovské otázky“Heydricha.
Ani z kdysi slavné „Heydrichovy zatáčky“v pražské Libni nezůstal kámen na kameni. I tam je dnes složitá mimoúrovňová křižovatka magistrál. I uprostřed ní vznikl v roce 2008 pomník, a to výtvarně zajímavý i důstojný. Je dobře vidět z aut mířících do Prahy i z ní. Ale je velmi složité se dostat přímo k němu, jste-li třeba seniorem o francouzských holích, který má vážný zájem. To Morávkův pomníček je přístupný pro každého.