Holub by se divil

Osobní výběr ze světového tisku

Emil Holub je oblíbená postava. Jako lékař a cestovatel prozkoumal nemalou část Afriky. Pomáhal založit afrikanistiku jako vědecký obor. Má památník a muzeum v rodných Holicích i bustu v Zimbabwe u Viktoriiných vodopádů. Vystupuje ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. A přece by stačilo málo, aby byl zařazen mezi zločince a ulice po něm nazvané byly přejmenovány.

Tak dnes velí progresivní trend: demaskovat bílé průzkumníky Afriky 19. století coby zločince, pomahače kolonialistů, ba genocidníků. Ukázku skýtá Berlín.

*** Německé historické muzeum pořádá velkou výstavu o německém kolonialismu. Ta oživuje debaty o politice Bismarckovy éry a ještě víc o dnešním vztahu k ní. Otevřeně se hovoří o zločinech i zločincích té doby (Carl Peters natolik proslul nelidským vztahem k domorodcům, že byl ze státní služby propuštěn již v roce 1897). Německo se stále ještě nedohodlo s namibijským kmenem Hererů, který žádá uznání genocidy na něm spáchané. Ale do téhož temného pytle jsou teď házeni i výzkumníci holubovského typu, třeba Gustav Nachtigal (1834–1885, původní profesí též lékař). Zajímavě o tom píše Ulli Kulke na webu Welt Online.

Nachtigal je nyní označován za zločince. Proto semá přejmenovat i Nachtigalovo náměstí v obvodu Berlín-Střed, jak žádá červenozelená většina v tamním zastupitelstvu. Politicky je to legitimní věc, Kulke jen dokládá, jak se v Berlíně ideologie utrhla ze řetězu. Nachtigalovo jméno totiž bez problémů nesou ulice, náměstí i školy nejen v Kolíně nad Rýnem, Wiesbadenu, Brandenburgu, Mannheimu či Halle, ale i v samotné Africe – třeba v namibijské metropoli Windhoek či v přístavu Lüderitz.

Pozoruhodné. Namibie je už 27 let zcela svobodným a nezávislým státem, v Africe patří k těm úspěšným. A přesto ne- ZBYNĚK PETRÁČEK přejmenovává ulice nazvané po výzkumníku Nachtigalovi, ba ani město nazvané po kolonialistovi Lüderitzovi (to byl větší imperiální kabrňák než Nachtigal): 87% obyvatel přístavu Lüderitz volí stranu bývalých partyzánů SWAPO, leč architektura z koloniální éry se památkově chrání – tak jako francouzská architektura v New Orleansu či maurská koloniální architektura ve Španělsku.

Našinci skoro připadá, že v samotné Namibii k tomu přistupují méně ideologicky než v Berlíně.

*** I sto let po konci německé koloniální éry z ní cosi přežívá. V Namibii třeba pověst země, která má v Africe nejblíže německému „ordnungu“: je bezpečná, klidná a pořádkumilovná. A vycházejí v ní noviny Allgemeine Zeitung, které loni slavily 100 let a namibijská pošta k tomu vydala zvláštní známku.

Podíváte-li se na web www.az.com.na, dočtete se i o tom, že delegace kmenů Herero a Nama vyráží do USA, aby vedla konzultace o hromadné žalobě na Spolkovou republiku za koloniální válku v letech 1904–1908 a odškodném za ni. Jenže Spolková republika – podle tiskové agentury Nampa – přistupuje k žalobě chladně, neboť jí prý schází právní základ.

Vida, až takhle daleko vliv pokrokářů z obvodu Berlín-Střed nesahá.

Cestovatel Gustav Nachtigal je označován za zločince. Proto se má přejmenovat i Nachtigalovo náměstí v Berlíně, jak žádá červeno-zelená většina v tamním zastupitelstvu.

*** Kdo si myslel, že se dnes obejde bez slova Trump, bude zklamán. Už je tady zas, tentokrát z velmi nezvyklého úhlu a zároveň jako připomínka, že před čtyřmi lety byl zvolen papež František. Jacopo Barigazzi napsal pro magazín Politico článek s provokativním titulem „Papež František: Donald Trump levice“a vysvětlujícím podtitulem „Nový americký prezident by mohl být dokonalým protějškem politicky aktivního papeže“.

Jak na to propojení přišel? Barigazzi snáší tyto argumenty. Donald Trump proklínal globalizaci a vedl nepředvídatelnou populistickou kampaň pro oddané přívržence. To platí i pro papeže Františka. Oba vědí, jak využít lidová hnutí, aby poháněla jejich vlastní myšlenky a jejich cestu k moci. Jistě, jejich politická poselství jsou neslučitelná a jejich verze populismu míří proti sobě, ale právě tím vzniká potenciál pro rivalitu, která se může zúročit ve slovních konfliktech příštích měsíců.

Přijde vám to ulítlé? Možná ne až tak úplně. Barigazzi připomíná témata, kde se oba muži chytli už během Trumpovy kampaně. Migraci. Či papežův výrok, že kdo chce stavět zdi, není křesťan. Anebo Trumpovu odpověď na Facebooku: „Až IS zaútočí na Vatikán, můžu vám slíbit, že papež se bude modlit, aby byl prezidentem Trump, protože za něj by se to bylo nestalo.“

Takže se máme na co těšit.