Vyhynutí nemusí být navždy

Pytláci se před pár dny vloupali do zoologické zahrady ve francouzské vesnici Thoiry, ležící asi 50 kilometrů západně od Paříže. Prorazili plot v zadní části areálu, dostali se ke třem nosorožcům, čtyřletého samce zabili třemi ranami do hlavy a uřízli mu jeden z jeho rohů. Zbývající dva nosorožce nechali být.

Příběh znovu připomněl, v jakém ohrožení jsou nosorožci. V tomto případě šlo o zástupce poddruhu nosorožce bílého jižního (správné pojmenování v českém zoologickém názvosloví zní nosorožec tuponosý jižní). Tahle zvířata patří mezi ohrožená, ve světě jich žije jen asi 20 000 kusů.

Nesrovnatelně hůř je na tom poddruh nosorožec bílý severní (ano, český název je nosorožec tuponosý severní). Ti už na celém světě existují jen tři. I v tomto případě jsou viníky hlavně pytláci, kteří tato vcelku neagresivní zvířata lovili pro jejich rohy.

Česká pomoc

Pro nás může být zajímavé, že všichni tři zbývající nosorožci severní pocházejí ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem a jí také oficiálně stále patří. Byli však v roce 2009 přemístěni do rezervace Ol Pejeta v Keni v marné naději, že se tam, pěkně v přírodě, ještě rozmnoží.

Všichni ostatní známí severní nosorožci tuponosí už vymřeli v přírodě i v zoologických zahradách (ti úplně poslední v roce 2015, kdy ve Dvoře Králové uhynula zbývající samice na neléčitelnou cystu a v zoologické zahradě v americkém San Diegu už nezvládalo nemoci stáří tamní poslední zvíře a muselo být utraceno).

Zoologové se však nevzdávají naděje, že se jim severního bílého nosorožce ještě povede vrátit do života. Ale nepůjde to přirozenou cestou. Poslední tři zvířata v Keni už rozmnožování nejsou schopna; samec už je starý, první ze dvou samic má nemocnou dělohu a druhá churavé nohy, takže by páření nezvládla.

Mezinárodní vědecký tým, v němž pracují i odborníci ze Dvora Králové, vypracoval plán. V posledních dvou letech vyvinuli techniku, jak z těla nosorožčí samice odebrat vajíčko. A tu chtějí letos pou- žít v Keni a získat vajíčka od vzácných samic severních.

Pokus o záchranu v přípravách

„Složitý postup odběru vajíček byl dosud použit na dvanácti samicích jižních bílých nosorožců,“popisuje člen týmu Thomas Hildebrandt z Leibnizova institutu pro výzkum divokých zvířat a zvířat chovaných v zoo (IZW) v Berlíně. „Všechny tyto samice jsou součástí Evropského záchovného programu a některým z nich jsme odebrali vajíčka i dvakrát bez jakýchkoli vedlejších účinků,“dodal.

Jan Stejskal z královédvorské zoo věří, že postup se uskuteční již brzy. „K pokusům o odběr vajíček z posledních dvou samic severního bílého bychom mohli přistoupit ještě tento rok,“plánuje.

Dosud odebraná vajíčka nosorožců jižních byla poslána do italské laboratoře, kde se je experti na umělou reprodukci snaží nechat dozrát, uměle oplodnit a vyvinout zárodek vhodný pro přenos do dělohy vhodné nosorožčí samice. U takového zárodku se jim zatím podařilo dosáhnou rané fáze embryonálního vývoje.

To by mohla být šance pro vymírající nosorožce severní. Jejich vajíčka, oplozená uchovanými spermiemi od samce, by mohli vědci implantovat samici nosorožce jižního, protože ta je dostatečně blízce příbuzná, aby mohla mládě donosit a dobře porodit. Mladí nosorožci prakticky vyhynulého druhu by se pak mohli v plné síle zase vrátit do přírody.

V týmu na záchranu nosorožců je zastoupena i japonská univerzita regionu Kjúšú ve Fukuoce, která se věnuje přípravě možností, jak navrátit do života ohrožené nebo dokonce vyhynulé živočichy. Tamní biolog Kacuhiko Hajaši, který se dnes zabývá nosorožci, na sebe nedávno upozornil pozoruhodným úspěchem: ve své laboratoři představil osm myších mláďat, která nevznikla z přirozeného samičího vajíčka. Hajaši vajíčka uměle vytvořil z myších kožních buněk, které působením chemikálií „přeprogramoval“tak, že se z nich vyvinulo samičí vajíčko.

Mamut, symbol ztraceného světa

Každý den zmizí ze světa asi stovka živočišných nebo rostlinných druhů, uvádí časopis New Scientist. Některé z nich nestačili vědci ani prozkoumat. Ochránci životního prostředí propočítávají, že větší rychlost vymírání než dnes zažila naše planeta naposledy před 65 miliony let, kdy po srážce s asteroidem vyhynuli dinosauři a spolu s nimi i většina tehdejších živočichů a rostlin.

S tím, jak se zlepšují poznatky i možnosti vědy, přibývá také návrhů, že aspoň některé vymírající nebo už úplně vyhynulé živočichy by bylo možné vrátit zpět do života. Asi největší zájem laiků, ale i mnohých odborníků vyvolává mamut – jako symbol ztraceného světa. Už řada vědeckých týmů uvažovala o jeho klonování, zřejmě zatím naposledy se k těmto snahám hlásil genetik George Church z Harvardovy univerzity v USA.

K tomu také vědci postupně stále lépe rekonstruují DNA extrahovanou ze zachovalých buněk mamutích pozůstatků nalezených ve věčně zmrzlé půdě Sibiře.

Klonování je aspoň teoreticky v tomto případě možné. Při tomto postupu u savců vědci vezmou jádro buňky zvířete (případně mohou v laboratoři opravit jeho nedostatky způsobené stářím) a vnesou je do samičího vajíčka stejného či příbuzného druhu. Protože žijící mamutici nemáme, zaskočila by za ni jako dárkyně vajíčka samice slona indického, který je pro mamuta nejbližším žijícím příbuzným. Případně by vajíčko mohlo vzniknout z nějaké „přeprogramované“buňky, jak to u myší předvedl zmiňovaný Kacuhiko Hajaši.

Z upraveného vajíčka se vyvine zárodek a některá sloní samice jej donosí a porodí mládě. Dokonce se objevují úvahy o založení Pleistocénského parku na Sibiři (s narážkou na film Jurský park), kam by oživení mamuti mohli být umístěni.

Úspěch–neúspěch

Postup klonování se ostatně už osvědčil: v USA a Latinské Americe se běžně používá pro rozmnožování cenných hospodářských zvířat nebo sportovních koní.

Ne tak dobře dopadlo jeho použití při oživování kozorožce pyrenejského, který vyhynul teprve v roce 2000. Španělsko-francouzský tým jej klonoval a skutečně se mu podařilo, že se v lednu 2009 narodilo mládě. Jenže hned několik minut po porodu zemřelo na plicní obtíže. Vědci však tento pokus stejně považují za potvrzení, že je možné klonovat vymřelé živočichy a využít při tom náhradní matky příbuzného druhu. A věří, že se jim to podaří i tak, aby mládě přežilo...

Ale vraťme se ještě k mamutovi. Není jasné, jestli by jeho klonování opravdu mělo nějaký smysl. Podle dnešních znalostí tito chobotnatci vymřeli docela přirozeně, protože se změnilo podnebí a skončila doba ledová. Před 10 až 15 tisíci lety se na severní polokouli oteplilo a přibylo vlhkosti. Travnaté stepi se změnily vmokřady nebo zarůstaly jehličnatý- mi lesy, které byly pro mamuty nestravitelné. Zvířatům nepomohlo ani stěhování na sever. Poslední mamuti vymřeli na Wrangelově ostrově na jednom cípu Sibiře teprve kolem roku 2500 před naším letopočtem. Byli velcí jako dnešní krávy.

Není tedy možná vůbec reálný důvod vracet je na svět, do něhož se už nehodí.

Strhnout ohrožený živočišný druh hrobníkovi z lopaty? Anebo dokonce přivést k životu zvířata, která vymřela už v minulosti? Vědci soudí, že nové poznatky biologie, genetiky a genetického inženýrství jim to umožní.

Kdo patří do dnešního světa

Eticky přijatelnějším kandidátem na oživení je třeba moa, soudí například David Iorns, zakladatel kalifornské nadace Genetická záchrana. Obrovský nelétavý pták žil na Novém Zélandu a vyhynul před asi 600 lety zejména kvůli lovu a odlesňování způsobenému tehdejšími kolonisty polynéského původu. Jeho návrat by tedy byl jakýmsi splacením dluhu.

Navíc však pták moa také přispíval k šíření semen místních rostlin, takže jeho vymizení způsobilo problémy, s nimiž se vegetace dodnes vyrovnává.

Ekolog DouglasMcCauley z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře souhlasí s kritériem užitečnosti – tedy navracet do přírody druhy, které v ní mohou být prospěšné a nenapáchají nějaké nové škody. Avšak podle něj by se při oživování mělo začít se živočichem, který vyhynul v posledním půlstoletí. Pro něj se snad životní podmínky až tolik nezměnily a lidi by se také mohli snáze naučit, co návrat odešlého druhu znamená a jak jej mají organizovat.

Mezi živočichy, o jejich udržení při životě se vedou spory, je momentálně tchoř černonohý, severoamerická šelma, která doplatila na to, že farmáři hromadně trávili psouny, což je tchořova hlavní potrava. Další ránu mu zasadil zvířecí mor přivezený na obchodních lodích z východní Asie začátkem 20. století. Vypadalo to, že tchoř černonohý vymřel.

Ale v roce 1981 jednoho ulovil farmářův pes. Zoologové začali hledat v okolí, našli 18 tchořů, uměle je rozmnožili a vrátili do přírody. Jenomže jejich genetická diverzita není velká, a tak je může snadno ohrozit jakákoli nemoc. Proto Ben Novak z Kalifornské univerzity v Santa Cruz plánuje, že do těchto jedinců vnese DNA z už zemřelých, ale vycpaných jedinců nebo zvířat uchovaných v konzervačních roztocích. Tím by zvýšil počet genetických odlišností a snad i odolnost vůči nástrahám života.

Poslední tři severní nosorožci v Keni už nejsou rozmnožování schopni; samec je starý, jedna samice má nemocnou dělohu a druhá churavé nohy, páření by nezvládla

Půjde to snáz

Podstatné je, že v posledních letech dostali genetikové nástroj, který si nemohou vynachválit. Je jím technika CRISPR–Cas9, která umožňuje dělat změny v DNA buňky, tedy třeba i vajíčka a embrya, rychleji a snáze než dřív.

Předpokládají, že díky tomu budou moci lépe upravit také DNA buněk a vajíček určených ke klonování. Naděje na oživení zvířat ze zachovalých, ale poškozených buněk by se tak podstatně zvedla.