Se sprejem

to děláme v Praze, je to pro cizince neskutečně levné. Sprej, plátno i náklady na lidi jsou poloviční třeba v porovnání s Německem. U nás stojí sprej dvě tři eura, v Německu dvakrát tolik. No a na jeden workshop na osobu je jich potřeba minimálně 8, aby to nějak vypadalo. Už tohle je velký rozdíl… Lidi si to zkusí a pak s tím třeba pokračují dál. Mají nevšední zážitek z Prahy, něco zažijí, něco se naučí, mají fotku na Facebook.

LN Kdo si tyhle workshopy objednává?

Je to různé, ale většinou to jsou mladí lidé, kteří nás najdou na internetu. Jsou to party kamarádů, kteří chtějí zažít něco trochu jiného. Co je pro mě hodně překvapující, jsou klienti z Blízkého východu. Před pár dny jsme tu třeba měli školu ze Saúdské Arábie, předtím z Jordánska… Tam je teď velký graffiti boom, něco jako tady v 90. letech. Začínají to zkoušet, vznikají první zdi, první street art výstavy… Je to pro ně něco zajímavého, neokoukaného. Něco, co si ještě nezkusili. Třeba v Německu, kde dělám taky workshopy, tam už si na základních uměleckých školách zkouší techniku spreje úplně běžně.

LN Taky děláš workshopy pro děti a postižené…

Jedna ze společností, se kterou jsem spolupracovala, byla Citadela – bohnická společnost, která pracuje s lidmi s psychickými problémy. Právě přes ně jsem prvně realizovala workshopy pro lidi s handicapem a mělo to velký úspěch. Třeba autisti, kteří se spolu normálně nebaví, dělali dohromady plátno. Každý z nich začal na jedné straně a postupně se přibližovali, byli šťastní a dokázali lépe spolupracovat.

LN Z koníčku jsi udělala svoji práci, jak se ti to povedlo?

Myslím si, že mi to vyšlo hlavně proto, že jsem tomu skutečně věřila. Zní to jako klišé, ale já jsem na ty věci tak moc tlačila, tak moc jsem se snažila… Všichni mi říkali, jak to nebude fungovat, ale já nikoho neposlouchala. Když jsem se rozhodovala, co studovat, chtěla jsem jít na grafickou školu. Táta z toho byl trochu přešlý, respektive nevěděl, jestli se tím dokážu uživit. A já jsem si to protlačila. Je to hodně o povaze a víře v sebe. Já vždycky do všeho dala 150 %. Jsem přesvědčená o tom, že když člověk něčemu opravdu věří, začnou tomu nakonec věřit i ostatní.