Stát je Jánošík naruby, míní senátoři
PRAHA Dvě desítky zákonodárců usilují u Ústavního soudu o zrušení částí zákona, který upravuje financování politických stran. Senátoři mají za to, že na omezení doplatí malé subjekty a ztížený přístup k penězům je vyřadí z politického života.
Nynější iniciativa se soustředí kolem Jana Horníka (STAN), který k podpisu na podací arch přesvědčil sedmnáct dalších kolegů. Vesměs zvolených právě za menší strany nebo hnutí, kterých se nepříjemně dotkne nová právní úprava – platí teprve od letošního ledna. Jde o zákon, jímž se zastropovala výše darů, které může strana od člověka nebo firmy v rámci jednoho roku přijmout. Nikdo nesmí dát víc než tři miliony a zapovídá se i rozepisování příspěvků na spřízněné firmy. To senátorům nevadí, problém mají s ustanovením, podle něhož si strany a hnutí mohou půjčit jenom od bank nebo peněžních institucí, které disponují licencí od České národní banky. A problém mají senátoři s tím, že banka nebude chtít úvěrovat malé strany s mizernými vyhlídkami na postup do zastupitelského sboru.
Tohle v původním vládním návrhu nebylo, zákaz se do zákona dostal až změnovým návrhem od poslance TOP 09Martina Plíška. Sněmovna, a pak i Senát, se svou většinou přiklonil k názoru, že takhle to bude nejprůzračnější. Protože když politikům půjčují bohatí mecenáši, roste riziko, že za svoji štědrost budou později něco oplátkou požadovat. „Kolega Plíšek chtěl zabránit tomu, že si tady miliardář platí vlastní stranu, ale bohužel se tím parlament dopustil nedomyšlené úvahy. Velké banky půjčí velkým stranám, které mají čím ručit, vlastní nemovitosti, mají vyšší příspěvky na činnost od státu a tak podobně. Malým subjektům, kde se o riziko neúspěchu mohli podělit členové, tahle možnost odpadá a to je pro ně naprosto smrtící. Nechápu, proč se nemohly dát na půjčky od členů stejné stropy jako na dary,“sdělil LN Horník.
Společně s ním se za přístup malých stran k půjčkám od ideově spřízněných donátorů bijí například Alena Dernerová (BEZP), hazardnímagnát Ivo Valenta (za Soukromníky), autor slušovického zázraku František Čuba (SPO) nebo někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová (za zelené). Plnou moc k právnímu zastupování senátoři svěřili kolegovi z Evropského parlamentu Stanislavu Polčákovi, který je také členem menšího hnutí – Starostů a nezávislých.
V pásmu ohrožených jsou topka, zelení či Piráti
„Nechápu, proč ve svatém boji proti Andreji Babišovi bylo přijato ustanovení, které má neblahý vliv na volnou soutěž politických stran. Nedomyslely se důsledky. Banky taky ctí své vlastní zájmy – když můžete přijímat půjčky jen od nich, tak třeba strana, která má v programu sektorovou daň, nic nedostane. O tom se mluví intenzivně, ČSSD to v programu má. Jsem zvědavý, kdo jim půjčí na třistamilionovou splátku Altnerovým dědicům,“říká Polčák v narážce na spor ČSSD s nedávno ze- snulým advokátem, který sociálním demokratům pomohl vysoudit Lidový dům.
Malé strany se zákazem půjček očividně trápí víc než ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš, který při předchozích volbách hnutí hojně úvěroval. „Chci poděkovat panu poslanci Plíškovi, že mi hnutí vrátí peníze, které jsem ANO bezúročně půjčoval, a já je můžu smysluplně investovat. Hnutí si samozřejmě půjčí v bance,“řekl po schválení zákona. Je fakt, že ANO nebude patřit k těm, komu by se banky bály půjčit peníze s obavou, že je nebude z čeho vracet, poslední průzkum preferencí mu přisuzoval přes třicet procent.
V pásmu ohrožených podle únorových čísel agentury Kantar TNS, jež zveřejnila Česká televize, jsou TOP 09, Piráti, Strana přímé demokracie, zelení a STAN. Při prostém zprůměrování tvoří půjčky zhruba třetinu příjmů politických stran, i když mezi jednotlivci jsou výrazné odchylky. Zatímco komunisté a TOP 09 mají minimum věřitelů, u ČSSD a ANO pokrývají úvěry polovinu toho, s čím hospodaří.
Likvidace malých hráčů
Podle senátorů je tohle omezení protiústavní nejen samo o sobě, ale především v kombinaci s dalšími ustanoveními, která jsou v součtu pro malé hráče na politickém kolbišti likvidační. Malá strana nedostane půjčku od banky, nemůže si zaplatit pořádnou kampaň a ve volbách nasbírá nízké procento podpory. Tím pádem dostane menší příspěvek od státu, zůstává bez prostředků a kruh se uzavírá tím, že bankám se potvrdilo původní rozhodnutí neotevírat jí úvěrový účet. „Zákonodárce se tím stal Jánošíkem naruby. Chudým bere, bohatým dává,“dodává Polčák.
V tomto duchu se nesou i zbylé části senátorského podnětu k Ústavnímu soudu. Napadají také takzvané politické instituty, což jsou myšlenkové líhně ideově příbuzné jednotlivým politickým stranám, které pomáhají ve společnosti rozproudit pluralitní debatu. Podle zákona na ně stát přispěje, ale pouze těm stranám, které měly v posledních třech sněmovnách alespoň dvakrátminimálně jednoho poslance. Senátoři nechtějí, aby se nárok na několikamilionové přilepšení odvíjel pouze od zastoupení ve sněmovně. „Proč ne od zastoupení v Senátu? V Evropském parlamentu? Krajských zastupitelstvech?“ptají se brněnských strážců ústavnosti.
Když už se jednou Ústavní soud do zkoumání zákona pustí, požadují zákonodárci z horní komory, aby se zamyslel i nad pětiprocentní hranicí, na níž se láme volební úspěšnost, a nad hranicí tří procent, od které kandidující straně vzniká nárok na státní příspěvek na chod. Podle stěžovatelů se klene příliš hluboká propast mezi tím, kolik peněz dostane ten, kdo skončí těsně pod vymezeným procentem, a ten těsně nad ním. I když je mezi nimi rozdíl v pár hlasech, na příjmech to dělá až dvojnásobně méně nebo více finančních prostředků.
Na příkladu z roku 2006, kdy se konaly volby do Poslanecké sněmovny: zelení získali 6,3 procenta, což jim vyjádřeno v korunách přineslo za celé volební období 61,6 milionu korun, a to na příspěvku a za mandáty. Zemanovci a lidovci si tehdy odnesli každý po 4,3 procenta hlasů. Takže za mandáty neměli nic a na příspěvku obdrželi 35,2 milionu. Skupina senátorů by proto byla ráda, aby se stupně, od nichž si republika hýčká pestrost svého politického spektra, více diferencovaly. Třeba tak, že nárok na přilepšení vznikne už na dvouprocentní metě a nebude se v základu počítat od šesti milionů ročně, jako to mají „tříprocentní“, ale třeba od čtyř milionů.
V posledních dnech narostla aktivita senátorů, co se týče napadání zákonů u Ústavního soudu. Koncem minulého týdne poslali do Brna stížnost na zákaz kouření v restauracích, zítra zahájí cestu na jihomoravskou podatelnu další – o penězích pro strany. Nechápu, proč ve svatém boji proti Andreji Babišovi bylo přijato ustanovení, které má neblahý vliv na volnou soutěž politických stran. Nedomyslely se důsledky.