Věřím v Boha a ve své pistole

Lidove noviny - - Domov - ZBYNĚK PETRÁČEK

Přesně před 75 lety padl v přestřelce s gestapem štábní kapitán Václav Morávek. Byl jediným ze slavných Tří králů, kterého nacisté nedostali živého, a stal se legendou odboje.

Slovo pistolník u nás nemá úctyhodný zvuk, spíše naopak. A přece se do české historie zapsal úctyhodný muž, protinacistický odbojář s přezdívkou Pobožný pistolník. Štábní kapitán Václav Morávek, jenž padl 21. března 1942 v parčíku u tramvajové zastávky Prašný most v Praze 6.

Václav Morávek tvořil s Josefem Mašínem (otcem známých bratrů Mašínů) a Josefem Balabánem skupinu Tři králové. Ten název si nedali sami (mezi sebou si prý říkali tři mušketýři), titulovalo je tak samo pražské gestapo. Vidělo v nich silné protivníky, čímž dále přispělo k šíření jejich legendy.

Tři králové

Tři králové představují různé typy. Podplukovník Balabán je racionalista, organizátor a konspirátor. Podplukovník Josef Mašín má odvahu, nasazení a emoce – strhává ostatní. A štábní kapitán Václav Morávek je „něco mezi nimi“, jakýsi mediátor. Není to ale žádné okrajové „něco“. Emočně má Morávek blízko k dobrodružné nátuře Mašína, ale povahou i postavou je spíše nenápadný, malý, krátkozraký.

„Já jsem Morávek, znám vás podle jména, nebojte se mě. Vypadám sice jako gestapák, ale nejsem gestapák,“vzpomínala jistá odbojářka na jeho příchod do bytu.

Za Morávkovou nenápadností, Mašínovou emotivností a Balabánovou racionalitou se však skrývá stejná motivace a stejné odhodlání. Ty tři žene loajalita k masarykovskému étosu, k republice, po jejímž založení dospívali, pro jejíž obranu se stali vojáky a za jejíž existenci chtěli bojovat.

Když se v březnu 1939 armáda rozpouští, zároveň vznikají zárodky odboje jako Obrana národa. V jejím rámci se formuje skupina Tří králů. Brzy se ukáže, že jejich faktická samostatnost – i větší důraz na profesionalitu a konspiraci – je ve prospěch věci.

Obranu národa vážně naruší gestapo, ale Tři králové pokračují de facto bez úhony. Jejich zájmem je sběr zpravodajských informací, sabotáže i v srdci třetí říše (vrcholem je pumový útok na nádraží v Berlíně, když tam má jet vlak se šéfem SS Himmlerem) a spojení s exilovou vládou v Londýně. Sám Morávek dopraví za hranice odbojáře Jana Smudka, po němž jde gestapo za zabití německého policisty.

Oskare, ty bídáku! Tři králové

Morávek byl od dětství (narozen v evangelické rodině 8. srpna 1904 v Kolíně) velmi zbožný, byl skaut a v armádě velmi úspěšný střelec. Zásady nemění ani v odboji. Nosí s sebou kapesní Bibli kralickou, dvě pistole a sadu zásobníků. Když se ho Mašín ptá, v co věří, podle legendy odpoví: „Věřím v Boha a ve své pistole.“

Do legendy jistě patří i furiantství. Když Morávek musí rychle opustit prozrazený konspirační byt, stihne v něm pro gestapo nechat lístek s nápisem „Polibte mi prdel“. Vzkaz je napsán přesně podle předpisu: nejprve německy, pak česky.

Nejznámější je kousek s cigaretou. Morávek přijde do hospody, kde sedí gestapák Oskar Fleischer, nasazený na Tři krále, a nechá si od jeho doutníku připálit cigaretu. Poté dostane Fleischerův nadřízený – šéf pražského gestapa Hans Ulrich Geschke – dopis se slovy: „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun aoznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho! Víme o tobě a pomstě neujdeš! Na to nezapomeň.“

Poslední zůstává

Celkem dva roky Tři králové pokračují v odboji, i když se smyčka pomalu zatahuje. V dubnu 1941 gestapo zatkne Josefa Balabána. (Při výsleších nic neprozradí a je popraven za první heydrichiády 3. října 1941.)

O měsíc později má namále zbývající dvojice. V květnu se v nuselském bytě chystají vysílat do Londýna Morávek, Mašín a radiotelegrafista František Peltán. Když se ozve zvonek, je zle. Mašín vytáhne pistoli a vyrazí ke dveřím: kryje kolegy střelbou, jednoho gestapáka zraní těžce, dalšího lehce, pak je přemožen. (I on při výsleších mlčí a je popraven za druhé heydrichiády 30. června 1942.) Ale Morávek s Peltánem unikají ze třetího patra oknem po drátěné anténě své vysílačky.

Dva muži sjedou po drátě deset metrů (Morávkovi drát uřízne malíček), pak proběhnou ulicí, naskočí do rozjeté tramvaje a zmizí. Morávek se ještě dopotácí do jiného konspiračního bytu, kde si pahýl prstu ošetří. Od té doby zůstává sám – bez prstu, bez prostředků a s jen sporadickým spojením.

V situaci, kdy by to jiný chtěl zabalit či by se pokusil zmizet za hranice, Morávek bojuje dál. Ještě v prosinci 1941 se prostřílí z jiného konspiračního bytu při nočním přepadu gestapem (vedle dvou postřelených gestapáků tam zanechá vysílačku, seznam kolaborantů a rozepsané memoáry s titulem Od důstojníka ke zločinci).

Až 21. března 1942 ho štěstí opouští. V době, kdy navázal spoje- ní s parašutisty ze skupiny Silver A, den poté, co se naposledy setkal s nadporučíkem Alfrédem Bartošem, a den poté, co ho varoval dvojitý agent Paul Thümmel (československý agent A-54 v německém Abwehru), se Morávek ocitá ve zcela bezvýchodné situaci. Když chce zachránit svého prostředníka Václava Řeháka, zatčeného gestapem, začíná v parku u střešovické vozovny přestřelka. Honička končí mezi topoly pod tramvajovou zastávkou Prašný most, kde Václav Morávek padá mrtev k zemi.

Právě v těch místech byl po válce vztyčen kamenný pomníček s prostým nápisem. Vydržel i za komunismu, kdy byli Tři králové z českých dějin vytěsněni. V roce 2008 sice ustoupil stavbě tunelu Blanka, ale od jeho zprovoznění je zase zpět.

Morávek byl od dětství velmi zbožný, byl skaut a v armádě velmi úspěšný střelec. Zásady nemění ani v odboji. Nosí s sebou kapesní Bibli kralickou, dvě pistole a sadu zásobníků.

Přetiskujeme mírně zkrácený a aktualizovaný text, který jsme publikovali 21. března 2012.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.