SPD pohání euforie ze Schulze

Lidove noviny - - Svět - ROBERT SCHUSTER

BERLÍN/PRAHA Euforie německých sociálních demokratů (SPD) z jejich volebního lídra Martina Schulze pokračuje.

V neděli to dali delegáti na stranickém sjezdu v Berlíně najevo tím, že bývalého předsedu Evropského parlamentu zvolili bez jediného protihlasu do svého čela.

Takového výsledku nedosáhl žádný z Schulzových předchůdců v předsednickém křesle. Dokonce ani Kurt Schumacher, který po roce 1945 obnovil činnost SPD a jehož přirozená autorita vyplývala z role, jakou sehrál při obraně demokracie před nacisty.

Jen pro srovnání: pro dnešního ministra zahraničních věcí Sigmara Gabriela, jehož Schulz v neděli čele SPD vystřídal, loni v prosinci hlasovalo pouze 75 procent delegátů. To bylo považováno za velmi slabou podporu a nepřímé vyjádření nedůvěry stranickému šéfovi.

„Věřím, že tento výsledek je začátkem toho, abychom dobyli kancléřský úřad,“oznámil Schulz, když přijímal volbu do čela sociálních demokratů.

Během příštích šesti měsíců, které ještě zbývají do německých celostátních voleb, se sice může ještě leccos přihodit.

V každém případě ale začíná strana, která byla založena před 153 lety, přicházet zjevně opět do módy.

Od začátku roku do jejích řad vstoupilo okolo 13 tisíc nových členů. Většina z nich jako důvod uvedla právě Schulze.

Díky tomu se dokázala SPD v průzkumech veřejného mínění poprvé po mnoha letech dotáhnout na křesťanské demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové, některé agentury jí dokonce předpovídají lehký náskok.

Podobně kolísá i přímé srovnání obou politiků, pokud jde o je- jich popularitu. Podle poslední sondáže, jejíž výsledky uveřejnil koncem minulého týdne deník Bild, má kancléřka před svým vyzyvatelem Schulzem zhruba osmiprocentní náskok.

Přesto se nedá vyloučit, že sociálním demokratům se koncem září podaří totéž co v září 1998, když naposledy vyhráli a poslali dlouholetého kancléře Helmuta Kohla po 16 letech do politického důchodu.

Zatím není jasné, s jakým programem se sociální demokraté pokusí o něco podobného v případě stávající šéfky vlády Angely Merkelové.

Své hlavní teze chtějí představit až v červnu a sám Schulz zatím pouze vágně naznačuje, že hlavním poselstvím kampaně má být volání po „sociální spravedlnosti“. Již od konce ledna proto volá po korekturách takzvané Agendy 2010, která v letech 2003 až 2005 reformovala německý sociální stát a přispěla k ekonomickému růstu posledních let.

Jednalo se přitom o klíčový politický projekt vlády vedené posledním sociálnědemokratickým kancléřem Gerhardem Schröderem. Paradoxně to jsou nyní právě Merkelové křesťanští demokraté, kteří reformy obhajují a považují je za klíč ke konkurenceschopnosti Německa.

Argumentují tím, že v dobách, kdy se o nich jednalo, bylo v Německu pět milionů nezaměstnaných. Na konci roku 2016 dosáhl jejich počet 2,7 milionu lidí, což je jeden z nejlepších výsledků za několik posledních desítek let.

Schulzovi ale vadí, že Agenda 2010 například omezila výplatu podpory v nezaměstnanosti. Slibuje proto, že pokud sestaví příští vládu, podporu zvýší.

„Konkurenceschopnost Spolkové republiky nezávisí na výši podpory v nezaměstnanosti, ale na vzdělání lidí. Sem je třeba investovat,“uvedl v neděli před svými nadšenými spolustraníky.

Co ovšem pomohlo německé ekonomice a pracovnímu trhu, zanechalo trvalé rány uvnitř SPD.

Ze sociálnědemokratické strany kvůli reformám odešly tisíce členů. Kromě toho nalevo od nich vyrostla trvalá politická konkurence v podobě strany Levice.

Ta vznikla na půdorysu někdejších východoněmeckých komunistů, k nimž se přidali nespokoje

ní odboráři. Hlavním tématem nové formace se vedle pacifismu stala právě i kritika Schröderových reforem.

Teď jim otevírá Schulz brány do vlády a nápadně často začíná přebírat jejich požadavky. Mezi ně patří například i odmítnutí úvah křesťanských demokratů, že by rozpočtové přebytky posledních let mohly být využity ke snížení daní anebo k navýšení výdajů na obranu, jak to dlouhodobě požadují Američané a Merkelová tomu opakovaně vyjádřila podporu.

Případná koalice SPD a Levice, k nimž by se zřejmě ještě přidali Zelení, by mohla aktuálně oslovit až 48 procent Němců.

Dlouho byli němečtí sociální demokraté považováni za rozhádanou stranu, která měnila předsedy jako na běžícím pásu. Martinu Schulzovi se během několika týdnů podařilo stranu sjednotit a probudit. Odměnou mu byla stoprocentní podpora delegátů na mimořádném stranickém sjezdu.

Spolupráce s nepřítelem Lafontainem?

Prvním velkým testem pro nového šéfa sociálních demokratů Martina Schulze budou nedělní regionální volby ve spolkové zemi Sársko.

S 800 tisíci voliči patří sice k nejmenším německým regionům. Sociální demokraté zde ale několik desítek let vládli. Od roku 2012 jsou ovšem menším koaličním partnerem křesťanských demokratů.

Teď jsou v jejich těsném závěsu a mohli by nakonec sestavit vládu i přesto, že by nezvítězili. Mohli by totiž vytvořit čistě levicovou vládu, což by bylo o to pikantnější, že místní postkomunisty vede Oskar Lafontaine. Ten byl kdysi předsedou sociálních demokratů a ministrem financí ve Schröderově vládě.

Pak ovšem kvůli dlouhodobým sporům s kancléřem opustil nejenom kabinet, ale i stranu a patřil k hlavním tvářím nově vzniklé Levice. Právě Lafontainova osobnost byla dlouho překážkou pro spolupráci obou stran, ale to i díky Schulzovi pomalu přestává platit. Navíc pokud by křesťanští demokraté přišli o svou populární premiérku Annegret Krampovou Karrenbauerovou, byla by to pro Merkelovou výrazná ztráta.

Poznámku k tématu čtěte na straně 10

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.