Co vzkázali Nizozemci

Evropské mainstreamové strany nasávají rétoriku populistů

Na výsledky nizozemských voleb, které dnes budou oficiálně potvrzeny, už padá prach a vítězného premiéra Marka Rutteho čeká jednání o příští koaliční vládě. Nebude to jednoduché. Zřejmě se však nebude opakovat případ sousední Belgie, kde před šesti lety domlouvali kabinet rekordních 541 dnů.

Evropské sousedy více zajímá, jaké přineslo hlasování poselství. Vládní politici si hlasitě oddechli, unisono zněly hlasy o tom, že Nizozemci odmítli populismus. Podle této interpretace byly nizozemské volby první kapitolou volebního hattricku, který měl prověřit síly protestních stran. Další díl napíše Marine Le Penová v dubnových a květnových prezidentských volbách ve Francii a v září se v Německu ukáže, jak silná je strana Alternativa pro Německo (AfD).

V první zkoušce tedy populisté, reprezentovaní Geertem Wildersem, podle těchto hlasů neuspěli. Do toho přichází průzkumy, které naznačují pokles preferencí kandidátky Le Penové. Mluví se o tom, že tradiční strany nacházejí ztracenou sebedůvěru. Skutečně?

Imigranti ať se přizpůsobí

Při bližším pohledu narativ o uvadající podpoře protestních stran spíše selhává.

Především: v popředí je zejména způsob, jakým premiér Rutte zvítězil. Už v lednu vzkázal imigrantům, že se mají „přizpůsobit, anebo klidně ze země odejít“. Věta jako by byla vystřižena z programu Wildersovy Strany pro svobodu (PVV), která – jakkoli skončila ve volbách až druhá – posílila o pět křesel.

Premiér Rutte ukázal svaly i v diplomacii. Poslední dny před hlasováním razantně odmítl snahy Turecka o agitaci na nizozemské půdě. Tím nasál hlasy nerozhodnutých voličů. Bruselský list Politico tak označil jeho program, kombinující národní zájmy a tvrdou kritiku nelegální imigrace, jako „správný populismus“v reakci na premiérův povolební komentář, že neuspěl Wildersův „špatný populismus“. Čím se tyto dva druhy politiky, zohledňu- jící národní zájmy a neurčité obavy, liší? Podle lidí z Rutteho týmu je jejich korektní linie „optimistická“, zatímco Wilders je vyhraněně „negativistický“.

Rutte každopádně vyhrál i díky tomu, že do velké míry přejal program rebelujícího Wilderse. Ten tak ani nemusí usednout ve vládě, aby projektoval svůj vliv. Posun v Rutteho kampani směrem doprava byl opravdu výrazný. Asociace nizozemských právníků dokonce uvedla, že některé předvolební návrhy, jako třeba zbavit holandského občanství každého, kdo se připojí k zahraniční teroristické organizaci, mohou porušovat zákon.

Rutte se tedy stal „umírněným populistou“. Taková politika Nizozemcům vyhovuje, vyplývá nakonec z výsledku voleb. Není to pro zemi něco úplně nového.

Už nizozemský kulturní historik Johan Huizinga sepsal před druhou světovou válkou na toto téma zajímavou stať. Ve světle sílících totalitních tendencí tehdy tvrdil, že usedlé holandské měšťanstvo ni- kdy nemůže podlehnout svodům extremistické propagandy a podrážděného nacionalismu. A kdyby už k něčemu takovému došlo, byl by to v tradičně tolerantní zemi vždy „extremismus umírněný“, ten přesně Holanďanům vyhovuje, usoudil Huizinga. Do takové charakteristiky se kurs Marka Rutteho přesně vtěsnává.

Navíc: podobný vývoj můžeme sledovat i v předvolební Francii. Socialistická vláda s prezidentem Françoisem Hollandem přijala razantní bezpečnostní opatření v rámci výjimečného stavu, který si vynutily teroristické útoky. Neváhá také s tvrdými zákroky, jako bylo vyklizení imigrantského tábora v Calais na severu, či s vracením běženců u italského Ventimiglia na jihu. To vše jsou kroky, které dlouho požadovala Le Penová.

Rutte vyhrál i díky tomu, že do velké míry přejal program rebelujícího Wilderse. Ten tak ani nemusí usednout ve vládě, aby projektoval svůj vliv.

Roste nová konkurence

Je tu i další důvod, proč populisty neodepisovat. Wilders už není na scéně osamocen. Slyšeli jste někdy o Thierrym Baudetovi? Jeho menší strana, sdružující radikální konzervativce, získala v nizozemských volbách dvě křesla. Není to sice mnoho, ale vzhledem k programu, který jde v mnoha ohledech ještě dál než Wilders, je patrné, že poptávka po této politice roste. Baudet, jenž se přátelí s konzervativním britským myslitelem Rogerem Scrutonem, je typem populisty nové generace, pro voliče neokoukané.

Třeba v Dánsku tak vznikla vedle krajně pravicové Dánské lidové strany také Nová pravice v čele s charismatickou 41letou Pernille Vermundovou. Spojuje liberální ekonomické recepty s protiimigrační politikou. A popularita strany roste.

Co to vše znamená pro Evropu? Britský historik Timothy Garton Ash nedávno napsal, že Evropa je nemocná. Potýká se s potížemi okolo brexitu, války na Ukrajině, doznívající řecké krize, nezvladatelné imigrace, nárůstu nacionalistických nálad. Pokud se mainstreamoví politici odhodlají k léčbě, nevyhnutelně se dotknou i témat, která léta ignorovali a kterých se zmocnili protestní politici typu Wilderse.