Do roku Schulze
Unikát: v Německu spolu bojují dvě tradiční strany
Německá sociální demokracie má po letech v čele lídra, jenž nenechává nikoho chladným. Martin Schulz štěpí společnost. Má vyhraněné fanoušky i odpůrce. Je přirovnáván tu k Trumpovi, tu k Obamovi. Že bude v září vyzyvatelem Angely Merkelové, se už ví. Po víkendu je i předsedou SPD, když získal 100 procent hlasů. Nepřipomíná to Severní Koreu? Ale ne. Spíše jde o to, že SPD má po letech (de facto od Schrödera) lídra s velkým L. Schulz naplňuje pořekadlo, že lídr se nevybírá – buď prostě je, nebo není.
Proto Schulz dostal 100 procent hlasů. Straníkům došlo, že s lídrem typu Sigmara Gabriela by i v nejlepším případě zůstali „junior partnerem“Angely Merkelové a křesťanské unie. Kdežto Schulz je socialistou s opačnou ambicí – zvítězit tak, aby „junior partnerem“byla v nejlepším případě CDU. Je lídrem tak samozřejmým, že ustál i fakt (v Německu zcela ojedinělý), že nemá nejenom vysokoškolské vzdělání, ale dokonce ani maturitu. Kdo nad tím kroutí hlavou, ať si připomene, že maturitu neměl ani oblíbený ministr Jan Masaryk. Jenže…
Osud Jana Masaryka dokládá, že formální vzdělání není nutnou podmínkou přirozeného lídra. Ale dokládá i to, že ani oblíbený a přirozený lídr není zárukou spolehlivosti a úspěchu. Podobně jako Masaryk selhal v únoru 1948, kdy nerezignoval, a tím umožnil nástup vlády KSČ, i Schulz může selhat v lecjakém ohledu. Už proto, že oprotiMerkelové často rychleji mluví, než myslí, a je schopen se rozhádat s kýmkoliv, kdo se mu právě nelíbí. Momentálně pokládá za největší nepřátele svobody vlády USA, Turecka, Polska a Maďarska. Lze očekávat, že v kampani, která všechny argumenty jen dále vyhrocuje, bude kádrovat ještě důrazněji.
S duelanty Merkelovou a Schulzem je Německo v pozici, která v dnešní Evropě působí téměř unikátně. Kam se člověk podívá, všude vidí zápas „demokratů“s „pravicovými populisty“, chcete-li dobra se zlem. V Británii se všichni spojili proti zlu brexitářů. V Rakousku proti zlu Hofera. V Nizozemsku proti zlu Wilderse. Ve Francii proti zlu Le Penové. Cíl porazit zlo je tak pevný a prioritní, že smazává rozdíly mezi tradičními stranami a jejich myšlenkami. Německý unikát spočívá v tom, že zatímco zlo AfD jen paběrkuje, hlavní boj vedou dvě konstitutivní strany a ideologie. Ale nakolik to bude zápas pravice s levicí, důrazu na individuální odpovědnost s důrazem na solidaritu, to teprve uvidíme. Zbyněk Petráček