Autor, který uměl vážit slova
Když minulý týden zemřel Ivan Landsmann, ztratila česká próza živelného autora. Tento týden skonal Alexandr Kliment. Česká literatura pro změnu ztratila autora vzácné uměřenosti.
Nikam se necpal. Nežvanil. Neměl na všechno hned názor. Nebyl moc slyšet. Nepospíchal. Nepropadal ideologiím, které by pak, takzvaně prohlédnuv, ostentativně házel na smetiště dějin. Knih nevydal moc. Ale za žádnou z nich se nemusí stydět, u žádné nemusí dělat, jako kdyby neexistovala, a tvrdit, že se nemá do jeho díla počítat – na rozdíl od mnohonásobně věhlasnějšího autora, který se narodil v témže roce (1929) jen o tři měsíce později, totiž Milana Kundery.
Světlo světa spatřil v Turnově jako Alexandr Klimentiev; otec Rus, emigrant, který do republiky přišel s legiemi, matka Češka, klidná, zbožná žena. Na gymnáziu odmaturoval v Praze (1948), kam se rodina přestěhovala, vysokou školu nedokončil, z divadelní dramaturgie sám odešel roku 1951 – stalinistický ideologický tlak byl pro něj nesnesitelný. Vyučil se zámečníkem, absolvoval vojnu. Po ní se cele upjal k práci se slovem. Pracoval v nakladatelstvích jako redaktor, v letech 1963–1968 se mu podařilo být filmovým dramaturgem. S manželkou Jiřinou, výtvarnicí, uvažovali o emigraci. Neučinili tak. Nikdy pak už neměl v sobě vyřešeno, zda učinili správně, či nikoliv. Za normalizace se protloukal na volné noze či si vydělával coby řidič sanitky či recepční v hotelu. Podepsal Chartu 77. Byl to on, kdo na švédskou ambasádu v Praze donesl nominaci Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu, kterou básník pak skutečně získal.
Debutoval roku 1960 novelou Marie, neokázalou, psychologicky věrohodnou prózou o manželské krizi (o čtyři roky později ji zfilmoval Klimentův vrstevník Václav Vorlíček). Vzápětí vydal básnickou sbírku Těžká voda. A další básnický svazek mu vyšel teprve vloni, v nakladatelství Torst, pod názvem Šálek v polostínu. Poněkud v tom připomínal Josefa Topola, dramatika, který rovněž psal poezii „bokem“, stranou své hlavní (dramatické) tvorby, ale když mu roku 1997 vyšel svazek Básně, byl to úkaz. Před dvaceti roky se vmainstreamových médiích sledovala básnická produkce aspoň trochu, proto kniha Topolovy poezie byla svého druhu událostí. Dnes poezie stojí už naprosto na okraji. Kdyby ne, nemohl by být ten bezmála dvousetstránkový svazek Klimentových bezejmenných básní pominut. Jsou v té knize nádherné kusy, které by s poezií mohly smířit alespoň některé z lidí, kteří jí nemohou přijít na chuť, případně ani na jméno: „Všechno se vrátí/ Slza z moře/ Peníze na trh/ Beránčí provázek ku svému stavu/ Jen úsměv mimochodem/ ztratil se v davu/ jak že se to jmenuješ?/ A mám to pořád na jazyku.“
V Torstu mu také roku 2009 vyšel hutný vzpomínkový svazek Tři žíně, v němž se ho na život vyptávali vnuk Štěpán a snacha Jana. tyto partie proložil prózami. A když k tomu přičteme svazek fe- jetonů Piano v moři (2004), je to vše, co po roce 1989 knižně nově publikoval.
Náležel k těm několika „nešťastníkům“, jimž nakladatelství Hynek v 90. letech otevřelo edici spisů, ale pro něho zůstalo u jediného svazku, u reedice vybroušené povídkové sbírky z roku 1965 Hodinky s vodotryskem. V 60. letech kromě toho otiskl povídkovou knihu Bezúhonní a nedlouhou prózu Setkání před odjezdem.
Příslušel k tvůrčí generaci, která byla literárně mimořádně zdatná; ke generaci narozené kolem roku 1930: Ivan Klíma, Milan Kundera, Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Karel Pecka, Egon Bondy, Miroslav Čer- venka, Karel Šiktanc, Jiří Opelík a někteří další. Na záda jim přitom záhy dýchala neméně silná generace takzvaných šestatřicátníků. V této konkurenci se Kliment umělecky určitě neztratil: jak tím, co vytvořil v 60. letech, tak později. Byť jeho romány o dilematech, kompromisech, znejistěních či iluzích, jimž je jedinec vystaven, jimiž je lákán a rozdírán, tedy romány Nuda v Čechách a Basic Love, které napsal za normalizace, se nyní jeví být (po)zapomenuty. Ale jsou tady, zatím v Česku vydány pouze jednou, hned po převratu, roku 1990 (přičemž druhý z nich dostal doma název Šťastný život).
Dá se říci, že tvůrce Alexandr Kliment je neviditelný pro slepé.