Scénář šestý: dokonalá bouře
Bílé knize o budoucnosti EU chybí varování, které by formulovalo rizika, jimž je třeba se vyhnout
Dan Drápal představil ve svém článku Co chybí Junckerovým scénářům (LN 7. 3.) stručně bílou knihu o budoucnosti Evropy, kterou připravila Evropská komise. Mezi zmíněnými pěti scénáři mu chybí scénář varovný, resp. „katastrofický“.
Varovným scénářům se někdy říká „sebedestruktivní“. Jejich posláním není přivolávat temnou budoucnost a strašit, ale pojmenovat rizika, jimž je třeba se buď vyhnout, nebo se na ně dobře připravit. Pokusme se jeden z možných varovných scénářů zformulovat, protože schopnost identifikovat reálné hrozby a odhodlání se s nimi vypořádat rozhodnou o budoucnosti evropského společenství. Nazvěme jej pracovně „dokonalá bouře“.
Dokonalá bouře je výraz pro událost, kdy nastane velmi ojedinělá kombinace okolností, která situaci dramaticky vyhrotí. Název je inspirován velkým cyklonem v severním Atlantiku v roce 1991, kdy synergický efekt tří meteorologických jevů vytvořil u kanadského ostrova Sable jednu z nejmohutnějších zaznamenaných bouří.
Nejdůležitější megatrendy
Vývoj v Evropě i ve světě poznamená do poloviny 21. století několik klíčových megatrendů. Ty představují významné, rozsáhlé změny, které ovlivní společnost v mnoha oblastech, včetně politiky, ekonomiky, hodnot a sociálních vztahů. Mezi nejdůležitější megatrendy budou pravděpodobně patřit následující.
1. Provádíme experiment globálního rozsahu, jehož výsledky neznáme a důsledky budeme moci jen málo ovlivnit. Koncentrace skleníkových plynů vlivem působení člověka narůstají (u oxidu uhličitého z původních 280 ppm na počátku průmyslové éry na dnešních více než 400 ppm) a přes četná proklamativní prohlášení a závazky států se tento trend nedaří zvrátit.
2. Klimatické změny vyvolají v řadě regionů světa
(nedostatek vody, šíření pouští, vzestup hladiny oceánů). To vyvolá vlnu tzv. environmentálních uprchlíků, která bude umocněna konflikty ve zhroucených nebo selhávajících státech. K tomu je třeba připočítat také velkoumasu ekonomických migrantů, kteří „hlasují nohama“a jdou za vidinou lepšího života. 3.
Globálně jsme z 85 procent závislí na fosilních palivech, z nichž klíčovým zdrojem je ropa. Ropný zlom neznamená vyčerpání ropy, ale stav, kdy poptávka bude převyšovat nabídku a producenti ropy ji nebudou schopni uspokojit. Tento nedostatek se projeví nárůstem cen ropy i energie obecně.
4. vyplývající z nedostatku energie. Bude-li cena energie drahá, budou drahé také energetické vstupy do celého zemědělsko-potravinářského komplexu (mechanizace, chemizace, zpracování, skladování a distribuce potravin). Vysoké ceny se projeví zejména v rozvojových zemích s rychle narůstající populací, kde budou mít lidé velké potíže, aby se uživili.
Tyto faktory se vzájemně posilují a jsou umocňovány dalšími výzvami: poklesem hladiny podzemních vod, šířením infekčních chorob, devastací životního prostředí (včetně půdy), terorismem, organizovaným zločinem či politickou nestabilitou v rozvinutých zemích, danou vysokou mírou zadlužení a „deficitem demokracie“(projevujícím se například nezvládnutelnoumírou korupce, nárůstem populismu a nacionalismu).
Ničivý synergický efekt
Pokud bychom se s jednotlivými výzvami mohli vypořádat postupně, „krok za krokem“, situaci bychom možná zvládli. Problémy jsou však nebezpečné svým kumulativním účinkem, který způsobí „dokonalou bouři“. Ničivý je především synergický efekt výše zmíněných (a případně dalších) faktorů. Ten může způsobit otřes nebo zhroucení našeho způsobu života. Energie lidí a států by pak byla pohlcena bojem o zdroje, o přežití.
Účelem varovného scénáře není přivést občany Evropy na pokraj zoufalství, ale upozornit na překážky, kterým dost možná budeme brzy čelit. Hlavním problémem Evropské unie však není ani tak nebezpečí „dokonalé bouře“, jako spíš to, že nemá sjednocující ideu, vizi, cíl.
Účelem varovného scénáře není přivést občany Evropy na pokraj zoufalství, ale upozornit na překážky, kterým dost možná budeme brzy čelit. Hlavním problémem Evropské unie však není ani tak nebezpečí „dokonalé bouře“, jako spíš to, že nemá sjednocující ideu, vizi, cíl.
Po pádu Římské říše se postupně takovou sjednocující ideou středověké Evropy stalo křesťanství. Křesťanství se však Evropská unie zřekla do takové míry, že se bojí dát si do ústavy zmínku o něm.
Během druhé světové války se sjednocující ideou stal smrtelný strach z expandujícího hitlerovského Německa. Winston Churchill slíbil občanům Velké Británie „krev, pot a slzy“a ti tuto oběť podstoupili, natolik si své svobody cenili. Tím pomohli zachránit sebe, svou zemi i Evropu.
Je dobře, že bílá kniha o budoucnosti Evropy vznikla. Uvedených pět scénářů však rozhodně nestačí.
A navíc všechny scénáře jsou vlastně jen pomocným nástrojem, jak hledat a nacházet společný smysl našeho konání, společný smysl Evropské unie.