Olympiádu chceme získat čistě

PRAHA Že to zní jako naprostá samozřejmost? Ano, avšak zároveň jde o signál toho, kam dospělo udělování olympijských her. „Naše kandidatura bude stoprocentně čistá. Radši nevyhraju, než abych bojoval proti vlastním principům,“řekl Tony Estanguet, šéf snahy Paříže o zisk letních her 2024.

Olympijské ideály jsou Estanguetovi vlastní, vždyť na slavnosti se symbolem pěti kruhů jako kanoista třikrát vyhrál zlato, navíc patří mezi členy Mezinárodního olympijského výboru. A z nich zkrátka nehodlá slevit. „Mohu garantovat, že náš tým nebude dávat ani přijímat žádné úplatky. Vždycky respektuju proces spra- vedlivého boje,“cituje jej deník Guardian. Čím dál více se totiž blíží zářijová volba olympiády 2024, která se po sérii stornovaných kandidatur zúžila na souboj Paříž vs. Los Angeles.

V podezření i Tokio

Působí to jako opakování pouhé samozřejmosti, ale nenechte se zmást. Estanguet tím naopak de facto tak trochu ruší nepsané pravidlo, které znělo: pro zisk olympijských her uděláme vše.

Policie vyšetřuje i volbu Tokia 2020, konkrétně má jít o peníze, které mířily na tajná konta Papy Massaty Diacka, syna bývalého nechvalně proslulého atletického bosse Lamina Diacka. Což bylo, ironicky řečeno, uzavření okruhu od Japonska k Japonsku, neboť již u předchozích her v zemi, těch zimních v Naganu 1998, se řešilo, že členové MOV dostávali letenky v první třídě, pobyty v exkluzivních hotelech a přítomnost gejš navrch (byť se nikdy neprokázalo, že by s tím bylo spojeno i využívání sexuálních služeb).

O konta Diacků se policie zajímala také v souvislosti s loňskou olympiádou v Riu de Janeiro, dobrou pověst nemělo ani vítězství kandidatury Soči a přímo děsivou pak triumf Salt Lake City 2002.

Férové je dodat, že poté došlo ke zpřísnění norem – a třeba u volby Pekingu 2008 či Londýna 2012 se podobná obvinění nevyskytla.

Výjimky potvrzující pravidlo? Aktuální linkou spojující soupeření Paříže a Los Angeles bylo odstoupení bývalého legendárního sprintera Frankieho Frederickse, jenž měl stát v čele hodnoticí komise těchto uchazečů. Důvod: obvinění z toho, že mu po olympijské volbě Ria přišlo 300 tisíc dolarů. Fredericks se brání tím, že šlo o peníze určené na propagaci atletiky v Africe, a raději se funkce vzdal: „Nechci být rušivým prvkem.“

Olympijské kandidatury se ocitají v bludném kruhu. Obyvatelé je v referendech zamítají, veřejnosti vadí horentní náklady – přes deklarace o tom, že rozhýbají ekonomiku a zlepší infrastrukturu, je s monstrózními sportovními akcemi spojeno především plýtvání, korupce a překračování rozpočtů.

Náhrada o čtyři roky později?

I proto je volba, která se uskuteční v září 2017 v Limě, tak důležitá. Už zase zbyla pouhá dvě města; tak jako u zimní olympiády 2022, v níž Peking porazil kazašské Almaty. Vládcové pěti kruhů přišli s nouzovým „šalamounským“nápadem, že kdo prohraje nyní, dostane letní hry 2028, čímž měli být uspokojeni Francouzi i Američané. Hezký plán, odlišná realita.

„Je to pro nás teď, nebo nikdy,“uvedl Estanguet. „Pokud to zní jako dobrý nápad pro L. A., fajn, pro nás ne. Náš projekt je možný pouze v roce 2024. Paříž se o hry uchází počtvrté. Pokud neuspěje- me, bude se Francie v budoucnu zabývat úplně jinými věcmi.“

A také z USA dorazila jasná odpověď. „Ucházíme se jen o příští termín. Tečka,“vzkázal starosta Los Angeles Eric Garnetti.

Mohou blufovat, což naznačuje třeba akademik Jules Boykoff, který se kandidaturami dlouhodobě zabývá: „Tohle jsou strategie pro veřejnost; hra o to, kdo nevyměkne. Míra chlapáctví mě až fascinuje. Byť do zákulisí podrobně nevidíme, argument, že rok 2028 nenímožný ani pro jedno z kandidátských měst, se mi nezdá.“

Bez ohledu na to všechno je štrapácí s volbou dost.

Až tolik, že by i zcela základní předpoklad jejich „stoprocentní čistoty“vlastně mohl působit jako přidaná hodnota.

„Mohu garantovat, že náš tým nebude dávat ani přijímat žádné úplatky.“