Venezuela a Farma zvířat
Každý pokus o uskutečnění socialismu musí nutně skončit jako určitá varianta Orwella
Venezuela. Země, která po válce patřila mezi nejbohatší na světě, nyní buduje skutečný socialismus. Ten obnáší nedostatek základního zboží, včetně potravin a toaletního papíru. Zdravotnictví je v troskách, dříve prosperující ropný průmysl též, zato míra kriminality je na světové špičce.
Český čtenář nepotřebuje vysvětlení, co je to socialismus, na čem je založen, proč nefunguje a jaké jsou jeho důsledky. To všechno je ještě v živé paměti, a pokud je vám pod třicet, jistě najdete v rodině někoho, kdo vám to vysvětlí. Není třeba ani rozsáhlého líčení všech nedostatků, které socialismus způsobuje. Prázdné regály venezuelských obchodů nikoho nedojmou. Fakt, že ve venezuelských městech ubývá kvůli hladu psů a koček, je ovšem pozoruhodný. Hladoví Venezuelané jedí dokonce i osly a koně, byla dokonce publikována zpráva o pojídání růžových plameňáků. Český čtenář se může dmout národní hrdostí: u nás se plameňáci zabíjejí pouze pro zábavu...
Pochybnosti o zdravém rozumu
Ale dost smutných vtipů. Co je opravdu děsivé, šokující a nepochopitelné, je jiná věc. Utrpení Venezuely není důsledkem války, diktatury, násilného převratu nebo přírodní pohromy. Prezidenti a poslanci, kteří katastrofu způsobili, se do funkcí dostali volbami, demokratickou cestou. A to dokonce opakovaně. Současný prezident Maduro byl zvolen v září 2016, kdy už bylo zřetelné, že venezuelská ekonomika se v důsledku socialistických reforem propadá, životní úroveň klesá a vše je špatně. I za těchto okolností levicová propaganda zvítězila nad rozumem.
Jistým vysvětlením může být míra chudoby, která z hodnot kolem 55 procent před prezidentem Chávezem poklesla pod 30 procent po Chávezovi. Pokles byl ovšem patrně jen dočasný, jak dokládají zprávy o vývoji situace z poslední doby. O debaklu venezuelského socialistického snu nemůže být pochyb.
Pochybnosti mohou ovšem vzniknout o zdravém rozumu voličů: nejen ve Vene- zuele a jiných latinskoamerických státech s tradicemi levicových experimentů, ale i ve státech považovaných za vyspělé. Znova a znova se setkáváme s názory, že Marx to vlastně myslel dobře, byl ovšem mylně interpretován; že východoevropský socialismus vlastně nebyl žádným socialismem, neboť nevzdělaní burani z Východu nepochopili velké levicové ideje; že reálný socialismus evropského typu byl ve skutečnosti pouhým státním kapitalismem; že teprve rozvoj moderních informačních technologií umožní, aby centrální plánování fungovalo hladce a všichni lidé žili v blahobytné rovnosti; že základní nepodmíněný příjem umožňující pohodlný život je skvělá myšlenka; že nejlepší cestou k prosperitě je státní dozor nad vším a nemožným, zároveň s principem „produktivním brát, neproduktivní dotovat“.
Zejména mladí voliči jsou vůči zkušenostem imunní. Mladí Němci, Nizozemci nebo Švédové houfně volí levicové extremisty a přijde jim to normální. Většina francouzských prezidentských kandidátů by v českém prostředí působila jako extrémní levičáci, včetně Marine Le Penové. Předsedou britské Strany práce je Jeremy Corbyn, který by se ihned mohl stát členem nebo přívržencem KSČM, kdyby mu v tom nebránila jazyková bariéra. Radikální levičák Sanders nebyl úplně bez šancí v amerických prezidentských volbách – díky hlasům mladých voličů. Španělsko? Česká politická scéna vyhlíží ve srovnání s touto zemí ještě docela rozumně.
A tak bychom mohli pokračovat. Zkušenosti východoevropských národů? Ti východní nevzdělanci přece byli chudí odjakživa a tak to má i zůstat. My, vzdělaní obyvatelé prosperujícího Západu, si vybudujeme vlastní, skutečný socialismus, který bude fungovat.
Byrokracie místo znárodňování
Moderní levice se ale přece jen v něčem liší od té staré. Znárodňování podniků? Není důvod: stačí podnikatele svázat pouty byrokracie, a oni budou muset poslouchat stát. S těmi největšími je pak rovnou lepší se spojit, mohou poskytnout moc, informace i peníze. Moderní levice je jen proti menším a středním kapitalistům, s těmi velkými je jedna ruka. Alespoň do doby, než se hospodářství v důsledku diletantského řízení začne úplně rozpadat.
V této souvislosti je zajímavé, že index venezuelské akciové burzy vzrostl za poslední mizerný rok o 150 procent: akcie a nemovitosti jsou při vysoké inflaci jedinými prostředky, jak si bohatí mohou uchovat alespoň část majetku při inflaci 290 procent. Autorem odhadu je profesor Steve Hanke, neboť oficiální statistiky nemluví pravdu.
Bez ohledu na iluze mladých levičáků, každý druh socialismu, každý pokus o jeho uskutečnění musí nutně a bez výjimky skončit jako určitá varianta Orwellovy Farmy zvířat – s tím rozdílem, že Orwell byl ještě optimista, neboť v závěru příběhu předpokládá konvergenci socialismu ke kapitalismu. Zvířata v závěru románu shledávají, že již nelze rozlišit vládnoucí prasata od lidí. V závěru reálného socialismu často nelze odlišit lidi od prasat.