Česká konzerva
Petr Dvořák má cestu umetenou. V dobrém i zlém
eská televize trpí jedním neštěstím. To neštěstí se jmenuje Andrej Babiš. Fakt, že šéf v průzkumech nejsilnějšího politického projektu vlastnil mediální dům MAFRA, vede redaktory, manažery a celou politickou scénu k panické obhajobě statu quo, jenž na Kavčích horách panuje. Volba do Rady ČT má formát všichni proti Babišovi, hlavní úkol ředitele je oponovat Babišovi (a kupodivu ne Zemanovi, jenž na ni utočí ještě neomaleněji), důsledky jsou evidentní: zabetonování stávajících (ne)pořádků a panický strach z jakékoli změny. Takový přístup je smrtící pro každou instituci.
Tedy ne že by byla v nějakém strašidelném úpadku. Celá instituce jistě prožívá své lepší roky, rozjela několik nových kanálů, hospodaří úspěšně... V zajetí ideově vyhraněné redakce, jejíž pohled na svět je jediný možný a nejlepší pro celý národ, byla na sklonku devadesátých let neskonale více než dnes (jakkoli jí lidé od Zemana či Babiše neřeknou jinak než „Kalouskova televize“). A Babiš, o němž natočila už 22 kritických reportáží, považuje některé z nich za skandální a zcela bezprecedentně nazval redaktory „zkorumpovanou pakáží“, na což ředitel televize reagoval obviněním ministra z používání „estébáckých metod“. Prostě idylka mezi gentlemany na úrovni...
Zkusme cosi neobvyklého, ocitujme z konkurenčních HN, jež z náklonnosti k Babišovi neobviní ani Miroslav Kalousek: „Současná praxe obsazovánímediálních rad se jistě jednou zařadí vedle České sody či Kanceláře Blaník ke klenotům českého černého humoru. Radní nesmí nominovat politická strana, takže politickou dohodu oficiálně přikrývají více či méně bizarní spolky od TJ Čechie Karlín po Znojemský hrozen. Každý v radě přitom ví, kdo je čí politický vehikl. Vždyť i premiér posílá na jednání rady esemesky, koho kam zvolit.“
A jsme u kořene. Rady jsou extrémně zpolitizované, ale všichni se bojí, aby nebyly zpolitizované ještě více, takže konzervujeme současný stav. I proto se ředitel volí už teď, ačkoli mu mandát končí až v září. Nejen z faktu, že krom exředitele TV Prima se na místo generálního nehlásí žádná těžká váha, lze snadno vyčíst, že druhý mandát Petra Dvořáka je takřka jistý. Televize se nezhroutí, nebíčko nespadne, jen o další a další roky odsouváme řešení problému, kdy se veřejnoprávní instituce chová, jako by patřila redakci a managementu, a zároveň vybírá od lidí skoro sedm miliard korun. Až se tohoto rozporu zmocní nějaký skutečně rázný politik, možná se bude televizi po dnešních návrzích na změnu stýskat. Petr Kamberský