Muž, který chtěl bojovat
PRAHA Druhá světová válka do svého víru strhla československé občany různých vyznání i rasového původu, od minimálně vzdělaných až po vysokoškoláky. K posledně jmenovaným patřil inženýr Leo Wechsberg, na jehož životě lze plasticky dokumentovat dramatické osudy exulantů odcházejících z protektorátu postavit se v zahraničí nacistickému teroru.
Leo Wechsberg se narodil 22. prosince 1888 vMoravské Ostravě do rodiny Emanuela Wechsberga a jeho manželky Elizsabethy, rozené Buchlindrové. Do dotazníků udával, že je čes- přešel hned v květnu 1939 ilegálně hranice protektorátu a dostal se do Krakova. Nehledal však klidný úkryt, ale navštívil československý zastupitelský úřad, kde se přihlásil do vznikající exilové vojenské jednotky. Prezentovali jej 23. srpna 1939 v Malých Bronowicích a velení jej využilo jako experta na spalovací motory. Po polské kapitulaci skončil se svými spolubojovníky z takzvaného Československého legionu v sovětské internaci, odkud se dostal jedním z transportů do oblasti nazývané v britské terminologii Střední východ. Jako příslušník exilového vojska již v té době používal z bezpečnostních důvodů krycího jména Veselý. V britském mandátním území v Palestině si mohl vzhledem k tomu, že již byl padesátník, klidně najít civilní povolání, přesto se opět přihlásil do vojenské služby. Do československých jednotek jej znovu prezentovali v Haifě 20. března 1941. Byl oficiálně přidělen k Československému výcvikovému středisku – Východnímu, působil však v rámci československé vojenské mise v Jeruzalémě. Porážky nepřítele a osvobození vlasti se však již nedožil. Poručík Leo Wechsberg-Veselý zemřel z důvodu vážného onemocnění
v Tel Avivu.
9. dubna 1942