Apríl jako den hudby
Když se člověk zabývá hudbou pracovně, třeba jako novinář, žije s ní prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Hodně toho času, vlastně většina, je s hudbou spjata vysloveně profesně. Buď se o ní přímo píše, nebo se poslouchají novinky, aby byl člověk v obraze, chodí se na koncerty, které se recenzují, případně naposlouchávají s cílem neztratit krok s děním na scéně. Nic z toho samozřejmě nevylučuje potěšení z té hudby. Ale je prostě pravda, že jen menšinu času hudební novinář tráví poslechem „jen tak“. Bez nutnosti „něco si o slyšeném myslet“. Když už na takové chvíle dojde, je to opravdu svátek. Já si takový udělal v sobotu, na apríla. Prakticky na celý den.
Začalo to už dopoledne na farmářském trhu na pražské Náplavce. Hrála tu pouliční kapela, v jejímž repertoáru převládaly gypsy swingové kousky, rytmus udával cajon a akustická kytara, o sóla se přetahovali klarinetista s houslistkou. Nevím, jak by ta kapela působila na pódiu, ale sem sedla krásně. A když dala k dobru vlastní úpravu mé oblíbené stingovky Englishman In New York, sáhl jsem do kapsy a do kytarového futrálu naházel drobné, co mi po nákupu zbyly.
Odpoledne jsem vyrazil na Kampu. Už tuším podeváté tu probíhala akce Kampa – střed světa, kterou pořádají malostranští patrioti. Bylo krásné počasí, stánků s nápoji i občerstvením dostatek, mezi dospělými se batolily děti a k tomu hráli třeba Jiří Schmitzer, Jan Spálený nebo Echt!. A taky kapela Motion Food, která připomíná písničky bluesového kytaristy a kytaráře, předloni zesnulého Petra Jurkoviče. Hrají v ní jeho synové Marek a Jakub a zpívá Jurkovičův bývalý kolega z kapel Tucet a Žáha Marek Hlavica. Je dobře, že ty písničky pořád znějí. Jsou jedna vtipnější než druhá.
Hudební apríl vyvrcholil v jednom baru pod Vyšehradem. Potkáváme se tu jednou za měsíc s partou přátel, všichni máme rádi hlavně Boba Dylana, a tak si pro svoji radost pobrnkáváme a pozpěvujeme jeho písničky. S proměnlivými výsledky. Tentokrát nám to šlo až nad očekávání dobře. Možná v tom sehrálo roli, že – aniž bychom si to uvědomili – někdy v tu dobu přebíral náš idol ve Stockholmu Nobelovu cenu. Nebo že by to bylo tím aprílem?