Mluvit na kameru je akt statečnosti
Předseda pražského vrchního soudu Jaroslav Bureš si minulý týden sezval novináře píšící o justičních tématech. Televizní redaktor Jiří Hynek totiž kritizoval mediální komunikaci jeho soudu. „Vyčítal nám, že jsme zalezlí, málo informujeme o rozhodovací činnosti a že je tu málo soudců, kteří jsou ochotni svá rozhodnutí vysvětlit nad rámec odůvodnění v jednací síni. A uznal jsem, že kritika má něco do sebe,“uvedl setkání Bureš.
Vezměme to popořadě. Je pravda, že Vrchní soud v Praze takřka neinformuje o svých rozsudcích tiskovými zprávami, tedy způsobem běžným u všech tří vrcholných soudů v Česku. Poslední tiskovou zprávu vydal před šestnácti (!) lety, když informoval o semináři o civilním řízení pro rakouské a české soudce, který proběhl v březnu 2001.
S tím souvisí i to, že rozsudky Vrchního soudu v Praze až na výjimky nejsou dostupné na internetu. Tiskový tajemník Jan Fořt podotkl, že denně s kolegy anonymizují desítky rozhodnutí a rozešlou je žadatelům o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A předseda Bureš si posteskl, že vrchní soudy nemají vlastní webové stránky, kde by šlo rozhodnutí zveřejňovat.
Druhým okruhem kritiky od novinářů byla špatná komunikace sa- motných soudců Vrchního soudu v Praze. To ostatně potvrdil i Bureš: „Já nemám žádnou možnost udělat něco s tím, že zdejší soudci jsou konzervativní a bojí se vyjít z ochranné skořápky jednací síně. Nechtějí čelit novinářským dota- zům, protože se bojí, že něco řeknou nepřesně nebo že televize jejich vyjádření sestříhá a vytrhne z kontextu.“
V tomto ohledu přitom předseda Bureš ocenil Pavla Zelenku, jehož senát zrušil rozsudek v kauze Davida Ratha. „Pan doktor Zelenka rozhodnutí v této kauze vysvětloval v řadě médií, daleko více, než je na tomto soudu obvyklé,“dodal Bureš. Vyzdvihl i zástupce místopředsedy soudu pro trestní úsek Jana Sváčka, který má s mediálním vystupováním zkušenosti ještě z funkce předsedy Městského soudu v Praze, kdy řídil celou justici v hlavním městě.
Sváček pak na novinářské besedě řekl, že mediálně zdatní soudci mohou jít příkladem svým zdráhavějším kolegům. A dodal: „Vysvětlování rozhodnutí před novináři a kamerami je projev osobní statečnosti soudce.“
To je pozoruhodná věta. Vrchní soud je odvolací instancí v případech závažné trestné činnosti, v konkurzech nebo v obchodních sporech. Máme to chápat tak, že poslat člověka na doživotí za mříže je rutina, ale vysvětlit to veřejnosti akt hrdinství? Opravdu?