Heyrovský je stále osamocen
PRAHA Nominován byl osmnáctkrát. Ale až 26. října 1959 se dočkal. Fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský tehdy získal jako první (a zatím i poslední) Čech vědeckou Nobelovu cenu, konkrétně za chemii. Mimochodem: v chemických oborech byl nominován čtrnáctkrát, ve fyzice jednou a v medicíně i fyziologii ještě třikrát.
Dnes je to tedy 20 979 dní, co česká vědecká obec čeká na další podobný úspěch. Nejprestižnější světové ocenění „za objev a rozpracování analytické polarografie“, což je elektrochemická metoda uplatnitelná k analýze látek v roztocích, převzal Heyrovský 10. prosince 1959 ve Stockholmu.
Ocenil i gesto profesora Ölandera, jenž krátce promluvil v češtině. „Věřme, že to nebylo naposledy, kdy zazněl český jazyk při takto slavnostní příležitosti,“řekl Heyrovský. „Má cena je pro mou vlast obzvláště důležitá, neboť je to první případ, kdy je udělena československému občanovi,“dodal chemik.
Jaroslav Heyrovský, jehož jméno nese i jeden z ústavů Akademie věd ČR, se narodil roku 1890 v Praze, ale velkou porci vzdělání získal v zahraničí. Studoval nejprve dva semestry na Univerzitě Karlově (jeho otec byl profesorem římského práva a rektorem školy), ovšem v roce 1910 odešel kvůli eminentnímu zájmu o fyzikální chemii na University College London, na známou UCL.
Po čtyřech letech v Londýně, kde se pod vedením Fredericka Donnana naučil experimentovat, se vrátil domů. Rigorózum složil v červnu 1918, tehdy ještě na Filozofické fakultě UK. Své poznatky začal publikovat i v anglických časopisech; v dubnu 1920 se stal docentem. V následujících dvou letech došel k pochopení zákonitos- tí polarografie, což v říjnu 1922 popsal v článku Elektrolýza s rtuťovou kapkovou metodou. O objevu přednášel záhy ve Velké Británii, do laboratoří na již existující Přírodovědecké fakultě UK za ním pak jezdil i Japonec Masuzó Šikata. Spolu sestavili využitelný přístroj k měření, jemuž dali jméno polarograf. Na nobelovku si musel několik dekád počkat.
Nobelovu cenu za literaturu, nikoliv za vědu, získal básník Jaroslav Seifert dne 11. října 1984 čili před 11 862 dny. Ani v umění nemají Češi dosud pokračovatele.
Pražský Chorvat dr. Prelog
Poměrně málo známým nobelistou, který byl absolventem české univerzity, je Vladimir Prelog. Tento sarajevský rodák, Chorvat, studoval v letech 1924 až 1928 na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při Českém vysokém učení technickém. Pod vedením Emila Votočka, spoluautora českého chemického názvosloví a Heyrovského přítele, obhájil Prelog i svou doktorskou disertaci (1929).
Dalších pět let žil v Praze: vedl laboratoře a roku 1933 se oženil s Kamilou Vítkovou. Od roku 1935 působil v Záhřebu jako profesor organické chemie, po fašizaci země odešel na elitní techniku ETH Curych. Během života napsal 412 prací, zejména z oblasti stereochemie organických molekul, za niž roku 1975 dostal Nobelovu cenu.
I po Heyrovském bylo pár Čechů alespoň v hledáčku Nobelova výboru: například chemik Antonín Holý či molekulární genetik Jan Svoboda, jenž před dvěma týdny zemřel. Z žijících Čechů má naději na prestižní plaketu snad jedině Jiří Bártek, jenž svou skupinu převedl z Kodaně na Karolinska Institutet ve Stockholmu. Na pódium by to měl blízko.