Opozice: Výzkum čeká nejistota

Patrně největším přínosem Pavla Bělobrádka v roli vicepremiéra pro vědu a výzkum je posílení vědecké diplomacie. Její důležitost pro zemi velikosti ČR správně rozeznal a jeho zásluhou dochází k navazování strategických spoluprací: zejména s Izraelem a s Německem. Paradoxní je, že podle kompetenčního zákona tohle mělo dělat ministerstvo školství.

Méně se mu však dařilo v jeho bezprostřední agendě. Počet pracovníků jeho úřadu se sice zpětinásobil, jejich činnost však byla zatížena chronickými problémy.

Už legendárními se staly zejména chyby a zpoždění při výpočtech podkladů pro financování výzkumu a vývoje; na začátku letošního roku tak dokonce musel být rozpis (finanční) podpory proveden zprvu jen zálohově.

Největším problémem, který po této vládě v oblasti vědy zůstane, je hodnocení výzkumu a z toho se odvíjející financování.

Vicepremiér Bělobrádek zrušil metodiku hodnocení odpovídající požadavkům platného zákona a nahradil ji novou, která je již laděna na jím zamýšlený nový zákon o výzkumu a vývoji. Ten však předložil až posléze, když už je zřejmé, že se do voleb nedá projednat. Nová pravidla hodnocení vědy a výzkumu jsou navíc tak nehotová, že vláda uložila ještě je do konce letošního roku dopracovat do použitelné podoby...

Českou vědu tak po skončení mandátu místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka čekají roky nejistoty, možná stagnace, pokud tedy podíly vědeckých institucí na financování zamrznou a sektor ztratí motivaci. Zabránit tomu může budoucí vláda tím, jestliže urgentně najde zcela konkrétní a praktické řešení, jak na úrovni institucí hodnotit kvalitu vědy a výzkumu.