Na co ruské majstrštyky nestačí

Bezpečnostní síly Ruské federace mají jiné priority než cestující petrohradského metra

Ruské tajné služby je možné osočovat z lecčeho, nemít je rád, opovrhovat jimi a hanobit je, co hrdlo ráčí. Jedno si ale nezaslouží. Nálepku neschopných. Však mají na kontě i takové teatrální akce, jako byla téměř rituální vražda exagenta Alexandra Litviněnka otráveného svými bývalými kolegy radioaktivním poloniem přímo v centru Londýna. Dnes je jeden z vrahů dokonce poslancem Státní dumy, těší se imunitě a na britské vyšetřovatele a prokurátory dělá dlouhý nos. Bez ohledu na sympatie či antipatie ke KGB nebo FSB, tohle byl prostě – byť hodně morbidní – ale přesto majstrštyk.

Hanobit schopnosti ruských tajných složek nelze ani kvůli pondělnímu krvavému teroristickému útoku na petrohradské metro. Neboť jak by podotkl každý bezpečnostní expert, proti jednotlivcům – sebevražedným atentátníkům, kteří se zaměřují na „měkké cíle“, vstupují s bombami na těle do autobusů, vlaků či na sportovní stadiony – je každá policie v nevýhodě. Neví, kdy a kde udeří, a objektů vhodných k ideologické demolici je obrovské množství. Z tohoto hlediska je třeba dokonce ruské bezpečnostní složky pochválit. Situaci zvládly dobře, pachatele odhalily bleskově, jeho rodiče jsou již v dalekém Kyrgyzstánu vyslýcháni a bezpochyby je tomu přítomen i nejeden zástupce ruské FSB. Že tragédii asi zabránit nemohly, na tom se shodují nejen ruští, ale i zahraniční komentátoři obvykle Rusko s velkou vervou kritizující.

K větší tragédii chybělo málo

Objevila se však jedna informace, která celou věc staví do krapet jiného světla. Podle „hodnověrných zdrojů“ruského listu Kommersant, dostatečně loajálního Kremlu, FSB o přípravě teroristického činu v Petrohradě věděla. A to dost dlouho. Musela také tušit, že nebude namířen přímo proti hlavě státu, jinak by prezidenta Vladimira Putina do ruské kulturní metropole nepustila. Nějaké bližší informace ale agenti tajných služeb k dispoziciměli, protože na veřejnost proniklo i to, že odposlouchávali telefon jednoho ze spolupachatelů sebevra- PETRA PROCHÁZKOVÁ žedného atentátníka Kyrgyza Akbaržona Džalilova. Dokonce ruští novináři tvrdí, že se FSB podařilo získat informátora – byl jím ruský občan, který se vrátil nedávno ze Sýrie, byl v Rusku odhalen jako bojovník Islámského státu a za to, že může zůstat na svobodě, souhlasil s rolí donašeče na své „soudruhy“. To díky němu a odposlechům se prý povedlo zabránit výbuchu druhé bomby v petrohradském metru uschované v držáku na hasicí přístroj. Předejít tragédii ve třetím vagonu už ale tajné služby Ruska nedokázaly. Chybělo málo.

Pravda, nedokázali to ani jejich francouzští či němečtí kolegové. Přesto bezpečnostní experti považují explozi ve městě, kam v ten den dorazil ruský prezident s celým svým týmem ochránců, bodyguardů a ostřelovačů, za hodně drzý počin. Proč se to nepříliš zkušenému teroristovi začátečníkovi z Kyrgyzstánu tak snadno povedlo? Právě proto. I když FSB tušila, že by cílem mohlo býtmetro, nijak zvlášť ho v pondělí nechránila. Jak prohlásila včera slavná ruská politoložka a komentátorka listu Novaja gazeta Julie Latyninová, „neměla čas“. Dílem ská- kala kolem prezidenta Putina, který na sebe v den „D“navázal spolu s běloruskou hlavou státu Alexandrem Lukašenkem podstatnou část veškerých bezpečnostních složek v Petrohradě. Dnem a nocí prověřovaly, zda v nějakém půdním okně na dohled od Konstantinovského paláce, kde se jednání obou hlav odehrávalo, není připraven střelec, pročesávaly kdejaké křovisko na cestě, kudy se měl Putin ubírat. „Na ostatní objekty jim nezbyl čas,“vysvětluje Latyninová, proč si útočník nemohl vybrat lepší cíl než petrohradské metro v pondělí v půl třetí odpoledne.

A za druhé – dílem se FSB v tyto dny mnohem intenzivněji než hrozbou terorismu zabývá hrozbou prezidentských voleb 2018. Musí za necelý rok zlikvidovat všechny, kteří by mohli ohrozit nikoliv bezpečnost cestujících metrem, ale přesvědčivé vítězství Vladimira Vladimiroviče. Odposlouchává opoziční aktivisty, šmejdí po internetu, vkrádá se do uzavřených skupin na sociálních sítích, vyslýchá a špehuje, čte korespondenci a sleduje aktivisty. A tak jim možná uniklo, že dva týdny před útokem v Petrohradě se v síti objevily četné hrozby adresované Rusku a podepsané IS. Sliboval například „Vraždit Rusy všude, kde je najde“. Hned vedle plakát s nápisem „We will burn Rusia“. Že bude cílem Petrohrad, údajně FSB také měla tušit. Služby, které umí majstrštyky, měly šanci zareagovat jistě lépe, než se stalo.

Odlov opozice

Mimochodem. Taková náhodička. I v Kyrgyzstánu, odkud pochází atentátník Džalilov, jsou tajné služby zabrány do úplně jiné práce, než je boj s extremismem, který tuto zemi ohrožuje snad ještě víc než celé Rusko. Od loňského května Státní výbor národní bezpečnosti Kyrgyzstánu provádí odlov opozice, více či méně demokratické, pídí se po nepřátelích kyrgyzského státu, údajných špionech a pučistech, kteří se prý chtěli násilím chopit moci v zemi. V takové situaci přece nějaký chudý kluk, který jako tisíce dalších Kyrgyzů našel smysl života v radikálním islámu, není prioritou.