Šalda, myslitel politický

Včera to bylo osmdesát let, co zemřel F. X. Šalda. Výročí nutně vyvolává otázku: je pro nás muž, jehož jméno se stalo symbolem literární kritiky, jen čítankovým klasikem, nebo může být inspirací i v našich vlastních „bojích o zítřek“?

Emanuel Rádl o něm napsal: „Nebylo snad jediné význačné události našeho veřejného života, aby k ní nezaujal stanovisko: tu k vznikající československé církvi, tu k zahraniční politice, tu ke komunismu, tu k pacifismu.“Šalda nebyl jen kritikem, básníkem a prozaikem, ale také veřejným intelektuálem avant la lettre. Typickým představitelem tehdejší „pražské kavárny“, i když v posledních dvaceti letech života do kaváren už moc nechodil.

Některé pasáže Šaldových politických úvah by klidně mohly být dnes otištěny jako komentáře k aktuálním událostem.

„Hlad po penězích, žravost peněz nikdy ještě nebyla vybičována v lidech tak jako dnes; trusty a koncerny peněžníků a velkoprůmyslníků nikdy ještě nebyly tak drzé, nikdy ještě neměly té zjevné i skryté moci nad národy jako dnes; a nikdy nebyli vládnoucí státníci a politikové v jejich vlivu, ano, přímo v jejich službách, natolik jako dnes. Run k penězům, k požitkům, k moci, kterou jim umožňuje demokracie více než jiné formy vládní, nabývá dnes rozměrů apokalyptických.“(1928)

„A sotva dozněla tahleta ,aféra‘, je tu již nová. Tato demokracie, zdá se, nemůže bez nich žít, jako nemohl žít starý Řím bez několika rozsápaných gladiátorů týdně. Aspoň každého čtvrt roku mravní mrtvolu nějakého veřejného úředníka, nějaké veřejné osoby, miláčkové! Bez ní mně nechoďte na oči!“(1930)

„Stran je ne-li jako much, aspoň jako vos na hromádce hrušek na ovocném trhu v létě. Byl-li za nimi původně snad stín nějaké myšlenečky, dávno se vypařil; dnes jsou to jen národní ohřívárny, noclehárny, jídelny s režií nadměrně vysokou. A pak se divte, že víc a víc rostou řady těch, kdož k takovéhle demokracii cítí nechuť a odpor.“(1936)

A sotva dozněla tahleta „aféra“, je tu již nová. Tato demokracie, zdá se, nemůže bez nich žít, jako nemohl žít starý Řím bez několika rozsápaných gladiátorů týdně. Aspoň každého čtvrt roku mravní mrtvolu nějakého veřejného úředníka, nějaké veřejné osoby, miláčkové!

alda s předstihem dobře charakterizoval mnohé společenské trendy, jejichž výsledky jsou všem zřetelné až dnes.

„Měšťácké společnosti 19. století, cele hmotařské, vedené jedině snahou získávat jmění, ovládané idejemi kapitalistickými a hmotně těžařskými, stal se básník čímsi zbytečným: poesii i literaturu nahrazovaly této buržoazii noviny, za tvorbu básnickou žádala se jen publicistika a naukové popularizace.“

Dnešní společnosti jsou spisovatelé mnohem zbytečnější než té, kterou pranýřoval Šalda. Dokonce i noviny a „naukové popularizace“byly nahrazeny ještě bezvýznamnějšími produkty. Nepotřebujeme již ostatně ani literární či jiné kritiky. Boje o zítřek? – Útěcha z minulosti.