Transplantace je závod s časem

Historicky prvním orgánem, který se podařilo lékařům transplantovat, byly ledviny. Později zvládli i přenos srdce, slinivky břišní, plic nebo střeva. A loni poprvé se u nás transplantovala také děloha. „Česká republika se tak stala druhou zemí na světě, kde se podařilo program transplantací dělohy zahájit,“říká ředitel Koordinačního střediska transplantací profesor Miloš Adamec.

Zájem vědců se nyní soustřeďuje nejen na vývoj nových léků, které umožňují tělu přijmout cizí orgán, ale i na možnost ovlivnit genetickou výbavu buňky natolik, aby nebránila přijetí cizího orgánu. Těchto cílů je ovšem možné dosáhnout pouze díky spolupráci odborníků z mnoha různých oborů.

Rozhoduje pořadí na čekací listině

Rozvíjet transplantační medicínu se našim odborníkům dařilo dokonce už v dobách, kdy jsme ještě byli za železnou oponou. První ledviny u nás lékaři transplantovali v šedesátých letech minulého století. Pouhé desetiletí poté, co se v Bostonu uskutečnila historicky první transplantace tohoto orgánu na světě.

Transplantační centra v ČR

o něco zlepšila. „Souvisí to mimo jiné i s tím, že zdravotní pojišťovny začaly v loňském roce vyplácet finanční příspěvky nemocnicím, které na dárcovském programu spolupracují,“říká přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze profesor Robert Lischke, který loni získal výroční cenu České transplantační nadace za rozvoj transplantační medicíny. „Tato částka aspoň částečně kryje náklady spojené s odběrem a péčí o dárce, která je nesmírně složitá a nedá se naplánovat předem.“

Pokud se v některé ze stovky dárcovských nemocnic vyskytne vhodný dárce orgánů, je třeba co nejdříve nejen promluvit s jeho rodinou, ale i co nejkvalitněji ošetřit orgány, které by mohly ještě posloužit dalšímu pacientovi. A také co nejrychleji předat informaci Koordinačnímu středisku transplantací, které přiděluje orgány pacientům z čekací listiny.

Když Christiaan Barnard před padesáti lety poprvé transplantoval lidské srdce, mnozí ho považovali za blázna. Dnes už se stala realitou dokonce i transplantace obličeje.

Srdce spěchá nejvíc

Hodně pak záleží na tom, jak rychle se orgán dostane od dárce k příjemci. Nejnáročnější bývá transport srdce, které je třeba dopravit na místo transplantace do čtyř hodin. U ledvin, jater a plic mají lékaři k dobru několik hodin navíc.

„Stanovit mozkovou smrt, provést laboratorní vyšetření a připravit pacienta k operaci zabere ale poměrně dost času,“konstatuje profesor Lischke. „Transplantace proto probíhají poměrně často v noci a někdy trvají i dvanáct hodin.“

Lékaři dnes již dokážou transplantovat i dva orgány najednou. Úplnou novinkou je pak takzvaná multiviscerální transplantace, při níž se pacientům transplantuje střevo a někdy i některé další orgány. Ve světě lékaři prozatím uskutečnili pouze několik desítek takových zákroků. V České republice proběhlo prvních šest transplantací tohoto druhu v pražském IKEM.

V devadesátých letech Češi uvažovali, zda nevstoupit do organizace Eurotransplant, která má společnou čekací listinu. „Výhodou by byl bezesporu větší výběr dárců,“míní profesor Adamec. „Na druhé straně by nás to ale stálo poměrně dost peněz, a navíc bychom museli české orgány ve větší míře exportovat do zahraničí.“

Nakonec se tedy Česká republika před pěti lety přidala kmezinárodnímu programu FOEDUS, který umožňuje členským státům výměnu těch orgánů, pro něž se v dané zemi nenašlo uplatnění. Motolští lékaři si tak pro srdíčko malé dárkyně před časem zaletěli do Paříže. Dnes už nikdo nepovažuje podobnou operaci za bláznovství jako za časů Christiaana Barnarda. Realitou se ve světě stala dokonce i transplantace penisu, ruky nebo obličeje.

Nejnáročnější je převoz srdce, které je třeba dopravit k transplantaci do čtyř hodin. U ledvin, jater a plic mají lékaři několik hodin navíc.