Čechů s novými plícemi přibývá

Před dvaceti lety získal první Čech transplantované plíce. Loni bylo už takových pacientů více než čtyřicet. Jediným pracovištěm u nás, kde se na tyto zákroky specializují, je pražská Fakultní nemocnice Motol. Koncem loňského roku udělila Česká transplantační nadace cenu lékařům z motolské nemocnice – profesorům Pavlu Pafkovi a Robertu Lischkemu – za zahájení a úspěšný rozvoj transplantací plic v České republice.

Na začátku měli oba velkou výhodu v tom, že mohli sbírat zkušenosti ve Vídni, kde je jedno z nejlepších center na světě, které se tomuto transplantačnímu programu věnuje. Prosadit ho ale v České republice dalo poměrně dost práce.

„Museli jsme napřed překonat nedůvěru plicních lékařů k něčemu novému, co se jim tehdy zdálo příliš složité a nebezpečné,“vzpomíná profesor Robert Lischke, vedoucí programu transplantace plic v ČR. „A také vstoupit do zaběhnutého systému dárcovství, získat pacienty a vytvořit čekací listinu.“

Na úplně prvního pacienta, který dostal nové plíce 22. prosince 1997, asi profesor Lischke v životě nezapomene. Ten den hodně sněžilo a byla hustá mlha. Terénní sanitka, která měla přivézt orgán do Prahy od dárce z Českých Budějovic, se mohla pohybovat maximální rychlostí 40 kilometrů v hodině. Letadlo, kterým letěl vídeňský profesor Walter Klepetko, jenž se chtěl první operace na území České republiky zúčastnit, muselo pro nepřízeň počasí přistát v Brně. Nakonec ale všechno dobře dopadlo.

„Transplantace jsou do jisté míry stresující záležitostí,“říká profesor Pavel Pafko, emeritní přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol. „ Musíte být ve dne i v noci připraven, že vám zavolají, ať přijedete do nemocnice.“

Výsledek ovlivňuje řada specialistů, kteří se na transplantaci plic podílejí. V době, kdy profesor Pafko s transplantacemi plic u nás začínal, zvládli v Motole v průměru deset zákroků za rok. Loni tuto operaci podstoupilo čtyřikrát víc pacientů. S největší pravděpodobností k tomu přispělo i to, že zdravotní pojišťovny začaly v loňském roce vyplácet dárcovským nemocnicím finanční příspěvky.

Znovu se nadechnout

Transplantaci plic nejčastěji podstupují lidé s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN), plicními fibrózami, při nichž zbytní plicní tkáně a lidé nemohou dýchat, plicní hypertenzí (zvýšením tlaku v plicním cévním řečišti) nebo cystickou fibrózou, která způsobuje záněty dýchacího ústrojí.

Poslední zmíněnou chorobou už od narození trpěla i Kateřina Psůtková. Před dvěma lety se její zdravotní stav zhoršil, byla stále víc závislá na inhalaci kyslíku a musela hodně času trávit v nemocnici místo ve škole. Ani antibiotika podávaná do žíly nedoká- zala zahnat infekci, která se jí usadila na plicích. Lékaři ji proto museli uvést do umělého spánku a jediným východiskem se pro ni stala včasná transplantace. Naštěstí se v pravou chvíli objevil vhodný dárce, a tak se loni v březnu mohla poprvé nadechnout s novými plícemi. Dnes je Kateřině sedmnáct, chodí na střední školu a ráda jezdí na kole, což byl donedávna jen její sen. Všech zdravotních problémů se sice definitivně nezbavila, ale přesto si život s novými plícemi nemůže vynachválit. „Je fajn, že můžu normálně dýchat a nemusím se bát, že se začnu dusit,“říká.

Podle profesora Lischkeho je Kateřina jedním z typických pacientů. Ale zdaleka ne každý se tak jako ona dočká včas nového orgánu, který mu může zachránit život. „Vhodných dárců je velmi málo,“konstatuje profesor. Plíce jsou navíc orgán, který velmi rychle ztrácí svoji funkci v těle dárce. Pokud se ho týmu lékařů podaří včas odebrat, je třeba ještě zjistit, zda má možný příjemce shodnou krevní skupinu. A také se přesvědčit o tom, zda má orgán dárce správnou velikost.

Ani po transplantaci nemá člověk s nově získanými plícemi vyhráno. Musí brát obvykle celoživotně poměrně vysoké dávky imunosupresiv – léků, které potlačují imunitní reakce, aby tělo darovaný orgán přijalo. Kvůli tomu mu ovšem hrozí vyšší riziko infekčních komplikací. Obzvlášť nebezpečné je období chřipek a nachlazení. Zdravého člověka běžná infekce obvykle nijak vážně neohrozí, pro transplantované plíce může však znamenat velké riziko. Přes všechny možné komplikace je však transplantace pro některé pacienty stále jedinou možností záchrany života.

Transplantované plíce jsou v kontaktu se zevním prostředím, a proto jim stále hrozí infekce. Přesto i jejich transplantace patří k úspěšným.