Neviděli jste Ježíše?
No, nemůžu říci, že bych ve Svaté zemi něco zvláštního pochopil, jak mi slibovali kamarádi a známí (takoví ti, co se vám po druhém malém pivu svěří, že věří, ne však v Boha, ale v to, že „tam nahoře něco je“), naopak jsem se odtamtud vrátil ve stavu ještě většího zmatku. Teď už totiž vůbec nechápu, proč se o tu zemi pořád vede válka, když to jediné, o co by rozumný člověk v Izraeli měl bojovat, je první místo na lodi zase pryč.
Jistě, je to krásná země. Ale je to zvláštní krása. Taková, do které by NASA nejraději poslala nějakého robota sbírat kameny a posílat fotky do civilizace (kdyby se jí tedy podařilo vybavit ho umělou inteligencí schopnou přesvědčit izraelského celníka, že si zavazadlo do letadla balil sám), ne krása, ve které byste si chtěli po-
Pondělí Neff stavit chaloupku. To se tak rozhlížíte po Judské poušti, kde se za jediné známky života dají považovat stádečka zubožených ovcí, které na úbočí kopců na horizontu otupěle z kamenů skládají nápisy HELP!, a ptáte se sám sebe: proč? Proč zrovna tady? Proč ve čtvrtém století někdo ty svitky nenápadně nepřepsal tak, aby se Ježíš narodil v Londýně a ukřižovali ho ve Svatém Mořici? Nebylo by nám všem líp?
Nejbizarnější na Svaté zemi jsou stejně lidé jako my, duchovní turisté. Svět je plný míst, kde je válka anebo alespoň válečka pořád na spadnutí, kde se míchají staré křivdy a nová příkoří, nespokojenost s nespravedlností, kde se dobré cesty dláždí špatnými skutky. Ale jen tady mezi tím vším chodí lidé s foťáky a ptají se: „Promiňte, ale nešlápnul tady na ten-
Úterý Putna
Středa Baldýnský hle kámen Ježíš?“A nezdá se, že by komukoli z nás připadalo prazvláštní vydávat se za poselstvím lásky a vzájemné tolerance přímo do míst, která v posledních mnoha desítkách (a stovkách a tisících) let láska a tolerance opustila a nahradilo ji v tom nejlepším případě opatrné a nelaskavé spolunažívání. Cesta na Golgotu je lemovaná trhovci, prodávajícími s okázalým cynismem trička s nápisem jak FREE PALESTINA, tak AMERICA, DON’T WORRY, ISRAEL STANDS BEHIND YOU, jak turistické jarmulky, tak náramky s vlajkou Palestiny.
Nic, co by vybočovalo z turistické reality jiných zemí, dokud si nevzpomenete, že jste se do tohohle bludiště kšeftů a směnáren vydali kvůli člověku, který vyhnal penězoměnce z chrámu, že se různé sekty jeho následovníků nedoká-
Čtvrtek Rejžek žou pořádně dohodnout ani na tom, jak se mu postarat o hrob (lešení už je ale pryč), a že jestli opravdu chcete hledat poselství naděje, je lepší jet ještě o kus dál, do pouště na Masadu, kde kdysi Římané (jeden kořen naší civilizace) tak moc chtěli porazit židovské rebely (druhý kořen naší civilizace), že je vydrželi obléhat tři celé roky, a když už je měli skoro dobyté, Židé – celkem dvanáct set duší – se raději navzájem podřezali, než aby padli do římského zajetí. V tom nacházím naději já. Že i z tak strašlivé nenávisti může nakonec vyrůst společenství. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
Pátek Šustrová Sobota Hanák