Němec bourající současnou realitu
Druhý krok bude Gerhard Richter
V pražském Rudolfinu je ode dneška k vidění výstava Eberharda Havekosta. Malíře, který do svých obrazů přetavuje reklamy, seriály i časopisy.
Ten úvod nemohl být kontrastnější. Když včera Petr Nedoma představoval v Rudolfinu novinářům německého malíře Eberharda Havekosta, přivítal ho slovy: „Nepřehánějte to s focením, nemá to rád.“Přitom Havekost, jehož výstava Logik dnes v galerii začala, používá fotografie jako hlavní inspiraci pro své obrazy. Vychází nejen z nich, ale i z vědeckých a zábavních časopisů, obrázků z reklam, televize, filmu a internetu. Už jednou zachycenou realitu přemalování v novou, jednou s prvky hyperrealismu, podruhé s abstraktní lehkostí.
Jde mu o jediné – v záplavě fotek z mobilů, webu i novin najít otisky dnešního světa a dát jim nový význam. Už při vstupu do první výstavní místnosti člověku nezbývá než přistoupit na Havekostovu hru. Proti sobě v ní visí dvě rozměrná plátna, na jednom z nich je zachycená tlupa neandrtálců sbírající potravu, zatímco na druhém se na šedém pozadí vznáší vojenský bezpilotní letoun.
Perfekcionismus na druhou
Kámen, který jeden z hominidů svírá v dlani na obranu své rodiny, odpovídá svým odstínem barvě protějšího dronu. Zbraň zůstává zbraní, i když je mezi nimi rozdíl stovek tisíc let. Stejně tak neznámé nebezpečí skrývající se v neproniknutelné džungli za zády pralidí je přítomné i nyní – v šedé zóně deep webu, zpravodajských her a dezinformací ukrytých v jednolité šedi, kterou dron na obraze míjí.
Letos padesátiletý malíř, který v současnosti působí jako profesor Akademie výtvarných umění v Düsseldorfu, je známý svým perfekcionalismem. Výstavy si sám koncipuje, vybírá na ně díla, navrhuje architekturu i katalogy. Stejně tak je tomu i v Praze, kde představuje výběr za posledních deset let. Ačkoli se většinou pohybuje po strohých kunsthallách, v Praze se musel popasovat s neorenesančními interiéry Rudolfina. „Připomíná mi dětství, protože moje maminka pracovala jako preparátorka v drážďanském muzeu přírodních věd,“vysvětluje, zatímco se za jeho zády plní galerie lidmi.
Tyrkysové a bordó tapety tak malbám dodávají zvláštní nádech. Například obraz Jed s oranžovým hádkem číhajícím na kořist za červeným květem ibišku připomíná dekadenci barokního zátiší, zatímco série digitálně rozostřených a znovu přemalovaných fotografií horizontu vybízí k usebrání a meditaci. Do toho Havekost vstupuje s jednobarevnými monochromy, pestrobarevnými plátny plných pastózních nánosů, hyperrealistickými malbami i streetartem. „Každou výstavu koncipuje jinak,“přibližuje malířovu práci Nedoma.
Vpřed a zase zpět
Spisovatel Günter Grass jednou přišel s teorií takzvaného krabího pohybu – nejprve vpřed a pak zase zpět. Stejně tak je to s dějinami malířství. Tak dlouho se uměl- Výstava Eberharda Havekosta v galerii Rudolfinum je jednou z prvních akcí Česko-německého kulturního jara, které chce připomenout 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace z 21. ledna 1997. Celá tato iniciativa bude probíhat od dubna do června na obou stranách hranic a kromě Havekosta nabídne v Česku také výstavu Gerharda Richtera v Paláci Kinských (Národní galerie), kulturní akce v regionech, výměny mládeže a mimořádné programy Česko-německého fondu budoucnosti. „Německo není nepřátelská země, ale kulturní velmoc vedle nás,“vysvětluje za organizátory ředitel Rudolfina Petr Nedoma.
Česko-německé kulturní jaro je společným dílem německého ministerstva zahraničí a pražského Goethe-Institutu. ci pokoušeli zachytit realitu, až ji během dvacátého století díky hyperrealismu předběhli. Nyní se vrací zpět. A to je přesně případ Havekosta. Z hyperrealismu vychází, ale už jej opustil, aby zamířil k abstrakci, která více rozvíjí divákovu představivost.
K tomu je potřeba připočíst i nekonečný tok informací dnešní doby. „V devadesátých letech jsem byl závislý na videokazetách, dneska stejně sleduju seriály. Třeba druhou sérii Farga,“přiznává svou inspiraci malíř, který podle Nedomy patří ke špičce německé malby, jež se začala formovat v šedesátých letech. Možná i proto se u něj tak často objevují motivy prázdných televizních obrazovek a displejů mobilů. Havekost se totiž snaží zachytit mentální obraz světa, ve kterém se už množství námi vytvořených fotografií a videí stalo odpadem odtrženým od reality. Ale namalovaný obraz je podle něj sám o sobě hmatatelný, i když na něm není nic než prázdná plocha.