Šovinismus proti dějinám

Zkouším hru polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka Naše třída o pogromu v polském městečku Jedwabném. Do roku 2000, než vyšla kniha historika a sociologa Jana Tomasze Grosse Sousedé. (Historie vyhlazení židovského městečka), byla tragédie v Jedwabném považována za dílo německých okupantů. Ještě v roce 2001 stál v městečku pomník s vylhaným sdělením: „Na tomto místě zemřeli mučednickou smrtí židovští občané. 10. července roku 1941 zde gestapo a příslušníci hitlerovského četnictva upálili 1600 lidí.“

V roce šedesátého výročí masakru pomník zmizel. Vládní šetření potvrdila Grossova odhalení, že to byli místní sedláci, dobří křesťané, kteří během jediného dne a noci kameny, motykami, sekerami a klacky brutálně utloukli svoje židovské sousedy. Starce, ženy a děti upálili ve stodole.

Polské politické a církevní elity zpočátku mluvily o „lživých idejích“, kterou jsou zneužívány pro účely propagandy, vytvářející falešný obraz antisemitského Polska. Legendární disident Jacek Kuroň v těch letech napsal: „Nepociťuji jako zvláštní nesrovnalost, že se Poláci projevili jako vrazi. Vrahy můžeme nalézt v každém národě. Zarážející a zahanbující je pro mě teprve jejich obhajoba. A ujímají se jí biskupové, vědci, novináři. Ukrývání vrahů a popírání skutečnosti znamená hrubé pošlapávání dobrého jména Polska.“

Rodinám vyvražděných se však omluvil prezident Alexander Kwaśniewski. Omluvu vyslovil jako občan, prezident i jménem „těch Poláků, jejichž svědomí je zasaženo oním zločinem“.

V těchto měsících šovinistická polská vláda hodlá obvinit profesora Princetonské univerzity Jana Grosse z hanobení Polské republiky a národa a chce mu odebrat státní vyznamenání. Někteří ze statečných Poláků, kteří své židovské sousedy ukrývali a chránili, tuto skutečnost raději tají ze strachu z reakce svého okolí. Byl to další z velkých Poláků, novinář a disident Adam Michnik, kdo řekl: „Nacionalismus, poslední stadium komunismu.“A také dodal, že na komunismu je nejhorší to, co přijde po něm.