Cesta k utahování šroubů
Islámská stopa v petrohradském útoku je logická. Je ale namístě sledovat i kroky Kremlu
Pátrejme po stopě Islámského státu…“připustil po kratším váhání a tápání (možná jen hraném) šéf Ruského vyšetřovacího výboru Ruské federace Alexandr Bastrykin. Příjemné to samozřejmě není, protože to mimo jiné znamená, že IS už pronikl i na ruské území, čehož se ruská nejvyšší místa obávala málem od 30. září předloňského roku, kdy začala hlavně letecká a raketová kampaň Vzdušných a kosmických sil RF v Sýrii. Jak se zdá, v pondělí se tyto oprávněné obavy naplnily. Člověk si mimochodem maně vzpomene, jak se ruští vyšetřovatelé horlivě snažili, aby podobné podezření raději ani nevzniklo v případě havarovaného armádního „túčka“z konce loňského roku, které hlavně se slavnými Alexandrovci na palubě mířilo právě do Sýrie…
Proč zrovna teď?
Při tom bezděčném rozpomínání se ale mnohým vybavil děsivý příběh ještě mnohem starší a s daleko vyšším počtem naprosto nevinných obětí – z roku 1999, kdy těsně před započetím druhé čečenské války, na němž měl hlavní zásluhu tehdejší premiér a pozdější prezident Vladimir Putin, začaly po ruské federaci včetně hlavního města záhadně explodovat obytné domy. Tenkrát bylo vše přičteno na vrub čečenských separatistů, ale hodně se spekulovalo (a podnes spekuluje) o provokaci FSB, jejímž smyslem bylo poskytnout pádnou záminku pro tažení Vladimira Vladimiroviče na Severní Kavkaz.
Asi nejjasněji to hned v úterý zformuloval satirik a prozaik Viktor Šenderovič. Ten na svém blogu na stránce slavné relativně nezávislé rozhlasové stanice Echo Moskvy napsal: „S pravdou je to, jak známo, nejhorší v okamžicích, kdy pravda může být úplně všechno. Reputace Vladimira Putina je však jasná a průzračná, a tak první, co člověka napadne, je zhruba tohle: ono se to všechno přihodilo zrovna v okamžiku, kdy je to právě jemu nanejvýš vhod – není-liž pravda?“Inu – žádný důkaz to není, ale pravda ano. Na ještě je- den zajímavý detail upozorňuje podrobná analýza ruského vysílání BBC. V té se uvádí: „Islámský stát v posledních letech opravdu zorganizoval většinu velkých teroristických útoků ve světě, proto tahle varianta vypadá nanejvýš logicky – tím spíš, že v jeho řadách je mnoho lidí původem z Ruska. Zvláštní ale v tomhle případě je, že k odpovědnosti za petrohradský výbuch se nikdo nepřihlásil. Islámský stát se totiž k podobným činům hlásí i v případech, kdy vyšetřování jasně prokáže, že pachatel k tomuto teroristickému uskupení rozhodně nepatřil – což platí třeba o posledním londýnském útoku koncem března.“
A proč leckomu v nejvyšších patrech ruské státní moci, pragmaticky vzato, přišla petrohradská pondělní tragédie v jistém smyslu vhod?
Tady rozhodně není pochyb – Putinovo okolí bylo jasně zaskočeno nedávno zveřejněným padesátiminutovým filmem To pro vás není žádný Dimon o údajných korupčních skandálech souvisejících se samot- ným ruským premiérem. Tento dokument ve velmi efektním stylu připravil tým Alexeje Navalného. Ten diváka filmem osobně provází a velmi naléhavě dokládá, že Medveděv přes nastrčené neziskové organizace, v jejichž čele stojí jeho spolužáci (dejme tomu typu pana Ilji Medveděva), v podstatě vlastní majetek minimálně za desítky miliard rublů. Film se na internetu objevil 2. března a už v poslední březnovou neděli vyšly do ulic nejméně osmdesáti ruských měst desetitisíce lidí, které korupční praktiky Putinova establishmentu jednoduše přestaly bavit. Ostatně příznačné je, že Medveděv sám se na nějakou odpověď zmohl až přesně po měsíci; ta však v žádném případě nebyla tak přesvědčivá jako Navalného argumentace.
A najednou je tu teroristický útok v Petrohradu. Pozornost Rusů, kteří v podobných případech bývají velmi vnímaví, vstřícní a soucitní, se rázem přesouvá k nešťastným obětem patrně zfanatizovaného vražedníka. Moc reaguje mnohem pohotověji než v případě protikorupčních bouří a už na tuto sobotu organizuje četná protiteroristická shromáždění, jejichž smyslem nepochybně bude přinejmenším přidusit dojem, jakým zapůsobily nedávné akce opozice – hlavně ta první z 26. března.
V zájmu nejen Ruska
Je jistě nejen v zájmu Ruska, ale doslova celého světa, aby byla pondělní masová vražda z Petrohradu objasněna – a islámská stopa se jeví jako bezesporu nejpravděpodobnější. S o to větším zájmem ale sledujme, jak si ruská politická špička bude počínat dál. Mnozí v Rusku i za jeho hranicemi se totiž obávají, že teror v severnímetropoli by mohl způsobit další utahování šroubů (podobně jako když byly po beslanské apokalypse z roku 2004 zrušeny přímé volby gubernátorů, přestože tyto věci spolu ani v nejmenším nesouvisely), a to nejen přímo ve společnosti, ale kupříkladu také na internetu, o němž Vladimir Putin před pár dny prohlásil, že „jeho bezbřehá svoboda je kontraproduktivní“. Inu, nechme se překvapit…