Bezedný měšec s penězi, děravý s jistotami
PRAHA Strakova akademie vyniká mezi jinými sídly členů kabinetu v tom, že se v ní koncentrují rovnou tři představitelé vlády. Úřaduje odsud premiér, vicepremiér pro vědu a výzkum i ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Proto se i úspěšnost práce úřadu rozpadá na třetiny.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) má poměrně vysoké skóre, pokud se počítá podle toho, kolik příslibů vyplývajících z programu sociálních demokratů dokázal prosadit navzdory iniciační nevoli hnutí ANO. Navyšovaly se platy úředníků, policistů, hasičů, učitelů i zdravotních sester, došlo na pravidelnou valorizaci důchodů nebo plateb za státní pojištěnce. Sobotkův tým schválil dokonce i přilepšení pro řidiče autobusů, přestože jde o kompetenci krajů a působnost soukromých dopravců.
K velkým úkolům nynějšího předsedy vlády vedle výdajové štědrosti, kterou si naordinoval sám, patřilo především zavedení služebního zákona. To byl úkol, jehož splnění žádala mezi jinými i Evropská komise, aby vůbec spustila nové dotační období. V České republice byl dlouhá léta úzus, že se po každých sněmovních volbách spustilo živelné přeobsazování pozic na ministerstvech, v jejich podřízených organizacích a v (polo)státních podnicích. Skoro každý od úrovně ředitele výš musel pryč, protože patřil ke staré politické partě a ta nová ho tam nechtěla.
Brusel žádal, aby se podobná zemětřesení dít přestala: úřednické pozice obsazovali odborníci podle kvalitativních kritérií a aby jejich odměňování dostalo jasná pravidla, v nichž se neschovají mnohamilionové odměny za nic. Schvalování služebního zákona bylo bouřlivé, koalice dlouho vy- jednávala kompromis s opozičními stranami, až ve výsledku z parlamentní procedury vypadl tvar, s nímž není spokojený nikdo. Formálně si republika závazek vůči Bruselu splnila a může si vykázat, že státní správu odpolitizovala a profesionalizovala. Jenomže praxe vypadá jinak.
Systém odměn, který prošel na místo reformy kosmetickou úpravou, začal spolu s přebyrokratizovaným systémem výběru úředníků odrazovat zájemce o práci pro stát. Stížnosti na neobsazené pozice zaznívají odevšad. Chybí hlavně právníci, posudkoví lékaři, mzdové účetní a IT specialisté.
Jak se podařilo odpolitizování, ukážou měsíce po podzimních volbách, ale události po výměně ministra zdravotnictví ukazují, že se cesta vždycky najde, když je vůle zbavit se náměstků. Stačí udělat změnu systemizace neboli některé odbory zrušit. S nimi pak mizí i nechtěná osoba.
Věda jako součást diplomacie
Největším, nelegislativním, posláním premiéra je pak udržet vládu pohromadě, i když se koaliční partneři mnohdy nemusejí. V tom Sobotka uspěl a velmi pravděpodobně se jeho jméno objeví na kraťoučké soupisce těch, jimž se podařilo udržet vládu po celou dobu zákonného mandátu. I přesto, že Úřad vlády dovedl ke zdárnému schválení zákona o střetu zájmů, kterým přinutil ministra financí Andreje Babiše, aby svůj holding Agrofert vložil do svěřeneckého fondu.
Vědu a výzkum má pod střechou Strakovy akademie na starosti vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Zvládl dotáhnout dlouho slibované vyjednávání o navýšení peněz pro vědce – výhledově požaduje až 36 miliard korun pro rok 2018. Zřídil, ve spolupráci s ministerstvem zahraničí, post prvního vědeckého diploma- ta v Izraeli, další mají být na Tchaj-wanu, v USA a Německu.
Na poli hodnocení výzkumu však Bělobrádkovy kroky budí rozpaky. Metodika 2017+, jež má nahradit absurdní „kafemlejnek“, jenž semele rozličné body, není dopracovaná, byť je i dobře míněná. Ani plán na zrod „ministerstva vědy“se nepodařilo dokončit; zákon o výzkumu se stále dolaďuje.
Nejturbulentnější složku představuje útvar kolem ministra pro lidská práva. První „šéf“Jiří Dienstbier (ČSSD) byl zbožňovaný levicovými intelektuály a neziskovými organizacemi. Angažoval se v otázce lidských práv etnickýchmenšin, horoval za vstřícnost vůčimigrantům, spustil kampaň HateFree proti projevům nesnášenlivosti. Jenže nesnášenlivost byla přesně to, co vyvolal mezi svými konzervativnějšími spolustraníky a hlavně voliči.
Proto ho premiér na konci loňského roku vyměnil za Jana Chvojku (ČSSD), jehož úkolem bylo přenést debatu o lidských právech od menšin více k potížím většiny. Třeba akcentem na práva na školky nebo spravedlivé odměny za práci. Pročež jemu zase oplácejí nesnášenlivostí ti, kdo měli rádi Dienstbiera.
Vláda se dostává do fáze, v níž zvolna končí její dělné období, a nastává čas, kdy se v rámci předvolební kampaně provádí resumé, co všechno se členům kabinetu povedlo. Proto se i LN rozhodly ve svém seriálu shrnout, kolik ze svých priorit zvládly jednotlivé resorty splnit a co jim do kompletního odškrtání seznamu úkolů chybí. Nejspravedlivějším klíčem pro určení pořadí je abeceda – na řadě je Úřad vlády.