Máme problém: exekuce
Na nemravné zákony nedoplácí jen dlužníci, ale i féroví věřitelé
Tento týden představila Otevřená společnost unikátní projekt mapy exekucí. Mezi novináři to, oprávněně, vyvolalo senzaci, ostatně každého zajímá, kolik lidí má exekuci v obci, kde žije, nebo kam jezdí na chalupu.
Mapa ale zároveň ukazuje reálnost problému, který exekuce představuje. Z abstraktních statistických údajů o počtech exekucí či lidí v exekucích se stávají reální lidé, kteří někde žijí. Například ve známých Obrnicích na Ústecku, které mají přes dva tisíce obyvatel, má exekuci téměř 40 procent lidí, ale větších obcí či měst, kde má exekuci více než pětina obyvatel, jsou desítky. Představitelé exekutorské komory na konci března opět potvrdili, že vymahatelnost pohledávek nadále klesá a dnes se pohybuje pod dvaceti procenty. Ostatně přes 85 procent všech nových exekucí je nařizováno vůči lidem, kteří již mají nejméně tři exekuce, a taková pohledávka je prakticky nevymahatelná.
Přibližování k Západu
Česko má problém. V důsledku neodpovědné politiky státu, kdy zákony a příslušné vyhlášky, jako například odměny advokátů či exekuční řád, v posledních patnácti letech formovala vymahačská lobby, je mnoho lidí předlužených a dluhy jsou téměř nevymahatelné. Na nemravné zákony tak nedoplácí jen dlužníci, ale i féroví věřitelé, jejichž cílem je dlouhodobě udržitelný vztah s klientem, nikoli samotné obchodování s bagatelními pohledávkami. A na celém procesu vydělávali šmejdi, kteří skrze dávky pro chudé tahali peníze z kapes daňových poplatníků. Výsledkem jsou více než čtyři miliony běžících exekucí.
Za poslední roky se toho ale také mnoho změnilo. Odměny advokátů již nejsou o řád vyšší než v západní Evropě, ale jen nepatrně vyšší než v Německu. Od konce roku 2016 je zakázaná privatizace spravedlnosti v podobě rozhodčího řízení ve spotřebitelských vztazích a od letošního března nemohou poskytovat spotřebitelské úvěry subjekty, které nepožádaly o licenci ČNB. V registru je aktuálně evidováno přibližně 30 poskytovatelů velkých neúčelových úvěrů a 30 poskytovatelů takzva- ných mikroúvěrů. Doposud přitom legálně, podle odhadů společnosti Člověk v tísni, spotřebitelské úvěry nabízelo přibližně 600 až 800 subjektů. Po mnoha letech bezpráví se tak Česko přibližuje v oblasti půjčování a vymáhání peněz západní Evropě. Nižší vymahatelnost totiž není způsobena nevymáháním pohledávek, jak mylně věštily v roce 2014 Hospodářské noviny, ale tím, že v exekuci věřitelé parkují mnoho – i nevymahatelných – pohledávek, které si za léta vyrobili. To by mohla řešit novela insolvenčního zákona, která by umožnila oddlužení i chudým lidem bez dostatečného majetku či příjmu. Bude ale záležet, jak se k problému postaví poslanci, na které vymahačská lobby v poslední křeči vyvíjí silný tlak.
Relikt své doby
Ruku k dílu sebenaplňujícím se proroctvím v Lidových novinách přiložila i exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Na fiktivním předpokladu, že regulace úvě- rů se nepovedla, vysvětluje, proč se povést nemohla. My v praxi přitom pozorujeme zásadní změny v chování poskytovatelů úvěrů. Zastropované sankce proměňují obchodní modely a přibylo několik férových společností, které půjčují i chudým lidem. Samozřejmě se někteří šmejdi snaží regulaci obejít, ale klady jednoznačně převažují.
Chápu, že Daniela Kovářová spojená s rozhodcem Evou Vaňkovou, která v duchu nezávislosti jen pro úvěrovou společnost Profi Credit rozhodovala téměř 30 tisíc sporů, změny nese těžce. Ale některé v textu užívané analogie působí až freudovsky. Například lidi, kteří se snaží ochraňovat slabší jedince, označuje za eugenické inženýry, ale přitom sama je nositelkou eugenického přístupu ke slabším jedincům, které je podle ní třeba nechat bez ochrany a buď se poučí, nebo je stihne sociální smrt, kterou si beztak zaslouží. Autorka si v textu také hodně odporuje, když na jedné straně kritizuje upalování bank či úvěrových společností a na druhé straně vykládá trestný čin lichvy tak, že každý, kdo někomu půjčí peníze, se dopouští trestného činu, protože ten, kdo si půjčuje, je vždy v subjektivní tísni. A přesto by nakonec do vězení posílala dlužníky místo lichvářů.
Text Kovářové je jistým reliktem své doby, kdy vymahačská lobby měla takřka neomezený vliv a při vší bídě dnešní politiky nám připomíná, kdo také vládl ministerstvu spravedlnosti a to jistě nebyla ještě nejhorší.
Řešení – teritorialita
Kromě dotažení novely insolvenčního zákona má tato vláda ale ještě jeden zásadní rest a tím jsou zprivatizované exekuce. Díky extrémní konkurenci dosáhlo podbízení se exekutorů věřitelům-klientům, neúnosnou mez, tak že pro spravedlnost již takřka nezbývá místo. Tuto extrémní konkurenci zakládající vztahy korupční povahy je nezbytné korigovat a podpořit emancipaci exekutorů, aby vymáhali dluhy tam, kde peníze jsou, a zároveň aby se věřitel podílel na financování neúspěšných exekucí. Těch je dnes nařizováno minimálně 85 procent. Řešením je teritorialita po vzoru většiny evropských zemí.