Nepříjemná a ještě nepříjemnější
Setkáme-li se se slovem exekuce, nevyvolá to v nás patrně příliš pozitivní pocity. Pokud tedy nejsme exekutoři, pro které jsou exekuce denním chlebem. Pro zbytek populace je to jev nežádoucí. Mám teď na mysli exekuci jako „výkon, uskutečnění soudního, úředního a jiného rozhodnutí, postihující zejména dlužníky“, jak vysvětluje Nový akademický slovník cizích slov. Můžeme se setkat s daňovou exekucí, s exekucí na plat či s exekucí majetku. Hrozí-li někomu exekuce, znamená to v dnešním světě, že přijde o majetek či o peníze. Hrozila-li někomu exekuce dříve, mohl přijít o víc: rovnou o hlavu. Druhým významem, který je dnes považován za zastaralý, je totiž „výkon hrdelního trestu, zejména poprava“. Oba významy se pojí k jednomu slovu. Co mají společného kromě toho, že jeden význam je značně nepříjemný a ten druhý ještě nepříjemnější? Společný je výraz výkon z obou významových definic. Slovo exekuce pochází z latinského exsecutio právě ve významu „výkon“a je odvozeno od exsequi (vykoná- vat, pronásledovat). Jde tedy primárně o určitý výkon nebo provedení, především v úředním nebo právním smyslu. A toto provedení se může týkat jak popravy, tak zabavení majetku či peněz. Pů-
JAZYKOVÉ OKÉNKO
vodní latinský výraz posloužil jako výchozí slovo i pro další odvozené výrazy. Např. exekutiva, tedy „výkonná moc, orgán pověřený výkonnou mocí“. Mluvíme-li o exekutivě v souvislosti s rozložením státní moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní, máme na mysli vládu či prezidenta. Jinak ale můžeme používat tento výraz i v jiných souvislostech: např. soudní exekutiva nebo exekutiva jako výkonný orgán určité organizace. Od exekutivy odvozujeme přídavné jméno exekutivní jako ekvivalent českého výkonný: exekutivní orgán, exekutivní schopnost, exekutivní funkce. Od tohoto přídavného jména odlišujeme variantu exekuční, která se nepojí s exekutivou, ale s exekucí. Exekuční je tedy to, co se týká exekuce: exekuční příkaz, exekuční soud nebo exekuční dražba. Od stejného základu je odvozen i exe- kutor (respektive exekutorka), tedy „ten, kdo provádí exekuci“a od něj dále exekutorský, tedy „týkající se exekutora, vztahující se k němu“, např. Exekutorská komora ČR.
Ještě jedno upozornění: přestože máme podstatné jméno exekuce, sloveso znamenající „provádět exekuci“není *exekuovat, jak se často mylně píše, ale pouze exekvovat. Rozdíl je stejný jako u dvojice perzekuce, ale perzekvovat.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR