Erdogan chce uchvátit více moci
ANKARA/PRAHA Turecko se chystá na možná nejdůležitější událost svých moderních dějin, od založení republiky v roce 1923. V nedělním referendu se rozhodne, jestli jsou občané pro změny ústavy navrhované vládou strany Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), které posílí moc prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. LN přináší otázky a odpovědi k tomu, co referendum znamená jak pro Turecko, tak pro Evropu.
1. O co přesně v referendu jde?
Pokud by se turečtí voliči vyslovili pro navrhované změny ústavy, změnilo by se Turecko z parlamentní na prezidentskou republiku. Šlo by o nejradikálnější změnu od založení moderní republiky v roce 1923 Mustafou Kemalem Atatürkem a zavedení stranického politického systému po druhé světové válce.
V novém systému by Erdogan mohl znovu kandidovat na prezidentský post pro další dvě období. Potenciálně by tak mohl v křesle hlavy státu zůstat až do roku 2029. Zároveň by mu změny umožnily vstoupit zpět do stranické politiky a stát se předsedou své AKP, což mu nyní ústava zapovídá. Na Atatürka tak může navázat v koncentraci velké moci ve svých rukou.
Schválení ze strany občanů návrh vyžaduje kvůli tomu, že vládní strana AKP nedokázala v parla- mentu získat ústavní většinu dvou třetin zákonodárců.
2. Jaké jsou nejzásadnější změny?
Navrhovaných změn v ústavě je celkem 18. Upravují především některé aspekty výkonné a zákonodárné moci. Doposud byl prezidentský post spíše ceremoniální a reprezentativní. V případě úspěšného referenda teď převezme prezident i moc z rukou premiéra. Premiérská funkce úplně zanikne. Prezident bude sestavovat vládu a vybere si několik viceprezidentů. Parlament nově nebude kontrolovat ministerskou práci, protože pozbude možnosti vyslovit vládě nedůvěru.
Po vzoru amerického systému bude možné, aby došlo k impeachmentu (sesazení) prezidenta parlamentem. V současnosti by k tomu mohlo dojít pouze v případě zrady, za jiný přečin hlava státu v Turecku stíhána být nemůže.
Mezi důležité změny patří také navrhované zrušení vojenských soudů a změna ve jmenování soudců v nejvyšší soudní radě Turecka. Prezident nově bude vybírat dle vlastní libosti 4 z celkových 13 nejvyšších soudců.
3. Jak argumentují odpůrci změn v ústavě?
Dvě opoziční strany, sekulární CHP a umírněná kurdská HDP, spolu smenšími levicovými uskupeními se staví proti změnám. Prezidentovi podle nich případný úspěch pomůže k ještě většímu pronásledování odpůrců režimu. Tím, že bude moci být v předsednictvu své strany, ji bude moci ovládat zevnitř. Podle kritiků tak bude Erdogan kontrolovat všechny aspekty politického života, protože bude mít kontrolu nad prezidentstvím i stranou, která má většinu v parlamentu.
4. Mohou takové změny vést ke konci turecké demokracie?
Určitě nelze říci, že by připravované ústavní změny vedly k větší demokratizaci země, ačkoliv to tak lidé z prezidentova okolí prezentují. Navrhované změny nejsou ale ani úplně antidemokratické. Parlament může v některých záležitostech odmítnout rozhodnutí prezidenta, spustit vyšetřování nebo se snažit odvolat hlavu státu prostřednictvím ústavní většiny. Přesto například Evropská komise uvedla, že nové pravomoci prezidenta budou nadměrné.
„Změny povedou k nedostatku kontroly prezidenta, která by bránila zrodu autoritářského režimu,“uvedla také Rada Evropy. Právníci soudí, že změny by udělaly z Turecka prezidentský systém jako v USA, ale bez Kongresu a Nejvyššího soudu. Celý článek čtěte na serveru www.lidovky.cz