Krieglova cena za normálnost

Cenu Františka Kriegla, udělovanou každoročně Nadací Charty 77 za projevy občanské statečnosti, dostane letos v květnu raper a zpěvák Radek Banga. Oním projevem občanské statečnosti bylo to, že při udělování Českých slavíků na protest proti ocenění skupiny Ortel pískal a odešel ze sálu. Dodejme, že nebyl sám, odešla také například Iva Pazderková nebo zpěvák říkající si Pekař. Banga byl ovšem jednoznačně nejviditelnější a jeho názory také nejvíce vytěžila média.

Nechme stranou zjevnou naivní představu Radka Bangy a dalších, že se Ortel na předních příčkách „lidového“hlasování neobjeví. Kdyby si spočítali jedna a jedna, přece by na ten ceremoniál nemohli vůbec jít. Ale musí zaznít, že když už tu chybu udělali a do karlínského divadla šli, udělali dobře, že pískali a odešli. Ostatně, Ortel by si vypískání zasloužil, i kdyby nešlo o xenofobní lůzu. Už jen za hudební impotenci a brutální znásilňování češtiny v textech.

Namístě je ale úvaha jiná. Že musí totiž v roce 2017 být oceňován za občanskou statečnost někdo, kdo se „jen“zachoval správně. Přesněji řečeno: normálně. Přece by mělo být standardem zareagovat nesouhlasně, pokud je stavěn na piedestal někdo, kdo hlásá nenávist. To, že se z plného hlediště „celebrit“zvedlo jen pár takzvaně odvážných, by vlastně bylo směšné, kdyby z toho nešel mráz po zádech. Jenže pro popové zpěváčky a další hrdiny našeho ukoptěného hudebního byznysu je klídek a nohy v teple cennější než jakýkoli názor. Protože: Co kdyby mezi mými vlastními fanoušky byli i ti, kdo mají také rádi Ortel? Co když si je svým názorem naštvu a příště pro mě nebudou hlasovat?

Názornou ilustrací absolutního dna tohoto uvažování je postoj Lucie Bílé. Ta na Bangův odchod zareagovala ve smyslu, že by si své názory měl člověk špitat doma do polštáře. Jí – i těm ostatním z hlediště – by slušela Cena vypelichané husy.