Zákeřný nástup celiakie

Nežádoucí reakci imunitního systému na lepek spouští virová nákaza, která v drtivé většině případů probíhá zcela skrytě, bez zjevných vnějších příznaků.

Imunitní systém nás chrání před mnoha úklady každodenního života. Potíže nastávají, když svou úlohu vykonává liknavě, ale také když je přespříliš horlivý. Přehnané imunitní reakce se projeví jako alergie či jako autoimunitní onemocnění, při kterém obranné mechanismy imunity napadají vlastní tělo. V posledních letech alergií i autoimunitních onemocnění přibývá. Příčiny tohoto znepokojivého trendu zůstávají nejasné.

Poměrně častá je celiakie. Při této chorobě reaguje imunitní systém bouřlivě na bílkoviny lepku z pšenice, žita či ječmene. Nemocný trpí chronickými průjmy, bolestmi břicha, nevolností, zvracením, ale i zácpou. Jeho organismus tvoří protilátky, které se kromě bílkovin lepku vážou i na buňky střevní sliznice. Střevo je následně atakováno imunitním systémem, jako kdyby do organismu pacienta nepatřilo. Dochází tak k poškození sliznice tenkého střeva, která přestává plnit svou základní funkci při vstřebávání živin. Jediným účinným prostředkem proti celiakii je dieta bez lepku.

Nevyvážené rozložení nemocných

Odhaduje se, že toto autoimunitní onemocnění postihuje jedno procento všech lidí. V některých populacích je ale mnohem častější. Například v Bulharsku trpí touto chorobou každý čtyřicátý člověk, mezi původními obyvateli západní Sahary dokonce každý dvacátý. Jak udává ve svých oficiálních dokumentech Světová gastroenterologická společnost, známé případy celiakie jsou stále jen příslovečnou špičkou ledovce, protože řada lidí tímto onemocněním trpí bez toho, že jim je lékaři diagnostikovali.

V některých částech světa se výskyt choroby v letech 1990 až 2011 zčtyřnásobil. Zčásti to padá na vrub spolehlivější lékařské diagnostice. Ve hře jsou však zjevně i další faktory, které šíření tohoto onemocnění významně napomá- hají. Mezinárodní tým vědců vedený Banou Jabriovou z Chicagské univerzity nyní přichází s důkazy o tom, že v pozadí vzniku celiakie se skrývá infekce zdánlivě neškodným virem. Výsledky jejich výzkumu publikoval přední vědecký týdeník Science.

Zrádné reoviry

Pro celiakii existují vrozené dědičné dispozice. Proto je v rodinách, kde už někdo celiakií trpí, výskyt tohoto onemocnění v dalších generacích o poznání pravděpodobnější. Sám o sobě ale dědičný sklon k propuknutí choroby většinou nestačí.

Vědci už několik desetiletí spekulují, že spouštěcím mechanismem přehnaných reakcí imunitního systému může být nákaza viry. V případě celiakie tomu napovídaly i výsledky epidemiologických studií, jež naznačují souvislost mezi virovými nákazami a rozvojem nemoci. Bana Jabriová a její spolupracovníci zjistili, že celiakii dokážou u některých lidí odstartovat viry ze skupiny reovirů, a odhalili také mechanismy, jež se na propuknutí choroby podílejí.

Reoviry jsou poměrně běžné. Nakazíme se jimi většinou už v dětství, ale infekce zůstává obvykle bez zjevných projevů. Samotná nákaza celiakii nespustí. Pokud ale proběhne v době, kdy dítě s dědičnou dispozicí k celiakii konzumuje potraviny obsahující lepek, může se choroba rozvinout.

„Naše studie ukázala, že i když infekce reoviry proběhne bez zjevných potíží, dokáže i tak v imunitním systému napáchat škody a nastartuje autoimunitní onemocnění,“vysvětluje Jabriová. „Svou roli tu ale sehrává i typ viru a jeho genetická výbava, reakce lidského organismu na virus a zdravotní stav hostitele.“

Zmatená imunita Celiakie

Jabriová a její spolupracovníci nakazili laboratornímyši dvěma reoviry vyvolávajícími běžně infekci u lidí. Jeden virus patřil k typu 1 Lang (T1L), druhý pak k typu 3 Dearing (T3D). Nakažené myši konzumovaly potravu bohatou na lepek. Imunitní systém zvířat rozeznal reoviry obou typů jako cizorodé a zaútočil na ně. Odezva však nebyla v obou případech stej- ná. Myši nakažené virem T1L onemocněly celiakií. U myší infikovaných virem T3D se choroba nerozvinula.

Myší imunitní systém vnímá jako cizorodé i bílkoviny lepku. Ty se však naučí tolerovat, protože v reakci na ně aktivuje buňky tlumící odezvu imunitního systému. Při nákaze virem T1L ale nejsou tyto „brzdící“buňky uvedeny do plné pohotovosti. Může za to zvýšená produkce molekuly označované jako IRF1.

O té se už delší dobu ví, že se ve zvýšenémíře vyskytuje ve střevu dětí trpících celiakií. Není to jediný mechanismus, jakým reovirus T1L přispívá k přehnané reakci imunitního systému na lepek. Ve střevu nakažených myší byl aktivován enzym, který mění bílkovinné molekuly lepku tak, že jsou pro imunitní systém nápadnější a dráždí ho zvýšenou měrou.

„Pokud se do trávicího traktu dostane lepek v době, kdy právě bez zjevných příznaků probíhá nákaza reovirem, může imunitní systém vnímat lepek jako cizorodou látku, proti které je zapotřebí spustit obranné reakce imunitního sys- tému,“shrnuje poznatky studie jeden z jejích autorů Terence Dermody z Pittsburské univerzity.

Vědci z týmu Bany Jabriové porovnali stav několika desítek lidí s celiakií se stavem jejich zdravých vrstevníků. Zjistili, že nemocní vykazují podstatně intenzivnější odezvu na infekci reoviry a jejich organismus také produkuje větší množství molekuly IRF1. Z toho se dá usoudit, že při onemocnění celiakií probíhají v lidském organismu podobné procesy jako v těle laboratorních myší.

Očkování jako ochrana

I u člověka tak patří zřejmě reovirům významná role při rozpoutání této autoimunitní choroby. Sami autoři studie ale volají po dalších ověřujících studiích a jsou přesvědčeni, že zdaleka ne všechny případy celiakie jsou vyvolány virovými infekcemi. Podle některých gastroenterologů by mohly lidi s dědičnou dispozicí k celiakii chránit před onemocněním očkovací látky proti reovirům.