Pivní ekonomie
úměra, že čím víc člověk pracuje, tím více dostane peněz. A člověk se už nemůže spolehnout ani na to, že když má, do háje, dvě věci stejného typu, tak ta dražší bude ta, kterou bylo složitější vyrobit.
Tohle jsem slyšel před spoustou let a od té doby je odpojení ekonomiky od nějakého logického smyslu stále větší a větší. Rozhlížíte se kolem a nestačíte se divit. Na internetu je všechno skoro anebo úplně zdarma, a přesto jakýmsi záhadným způsobem všichni vydělávají, financuje se to z reklam, které nemohou mít žádný efekt, protože kdo kdy klikl na reklamní banner jinak než omylem (a jestli všechny slavné trendy online marketingu, jako ono nyní tak populární cílení na konkrétního uživatele pomocí sledovacích cookies, takže se vám mohou zobrazovat inzeráty jen toho, co vás
Putna
Středa Baldýnský zajímá, zabírají, tak to potěš koště, protože – a to si sakra někam zapište – jsem ten blbej hrnec na pomalé vaření, jak musíte vědět, už dávno koupil, a jestli mi na něj ještě jednou zobrazíte inzerát, tak ten verk vyhodím z okna a udělám z toho virální video).
Nebo akciové trhy. Nedávno jsem četl článek o akciích automobilky Tesla, které poslední dobou nepochopitelně rostou a celkové zhodnocení firmy už překonalo hodnotu General Motors. Proč? Tesla vyrábí v porovnání s GM hrozně málo aut, má vždycky se vším zpoždění, výroba je pořád ztrátová, navíc nedávno koupili tu obří nedostavěnou továrnu na elektrické baterie, která měla už dávno vyrábět. Jak to, že lidem už konečně nedojde trpělivost a nezačnou akcie prodávat, musíte se ptát. V článku se tvrdí, že lidem
Čtvrtek Rejžek došla trpělivost, ale jiným lidem. Těm, kteří sázeli na to, že lidem dojde trpělivost a začnou akcie prodávat. A kteří museli začít nakupovat sami. Jinými slovy: ta nejhodnotnější automobilka současnosti se na svou hodnotu dostala hlavně tím, že se zmítala v křečích déle, než lidi předpokládali.
Co je to za hodnotu, říkáte si. To už nic v té ekonomice nedává smysl? A pak vám dojde, že vyhráli ti, kdo vsadili na bojovnost a neústupnost a neochotu se vzdát. A že v tomhletom jednom případě to vlastně nakonec znamená, že svět je možná ještě v pořádku. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
Pátek Šustrová Sobota Hanák