Mezi Skyllou a Charybdou
Prezidentští kandidáti nabízejí Francii bezvýchodnou nostalgii i změnu bez budoucnosti
Vyberou si Francouzi cestu vyšlapanou, která může dovést zemi jen k předvídatelným změnám, anebo se vydají do neznáma? Dostane přednost konzervativismus postaru, nebo naopak změna, kterou razí Marine Le Penová pod heslem „Francouzi a Francie především“, případně zcela opačná „středová revoluce“hnutí En Marche! Emmanuela Macrona? Jedenáct kandidátů s širokou nabídkou názorů a velký počet váhajících a nerozhodnutých voličů činí z všelidové konzultace do poslední chvíle napínavé divadlo bez jasných favoritů.
Semknuti navzdory aférám
Aféra s fiktivním zaměstnáváním manželky a dětí Françoise Fillona, vítěze primárek hlavní pravicové strany Republikáni, odvedla pozornost od podstaty konzervativní alternativy. Její hlasatel, který by se rád viděl v roli Margaret Thatcherové, spojuje liberálně ekonomické recepty, jdoucí ruku v ruce s omezováním výdajů na veřejnou správu, s představami obnovy autority státu, školy a rodiny. Fillon vstoupil do kampaně pod heslem „odvaha říkat pravdu“, leč akcent na vlastní morálnost se obrátil proti němu. Vyšlo najevo, že rodinu zapojil do role svých poradců za nemalé odměny a jako dar přijal luxusní obleky, aniž by je přihlásil ke zdanění.
Pravicový blok, navzdory výhradám k jeho počínání, pochopil, že nemá jinou možnost než semknout se kolem svého kandidáta a stát za ním. Fillonem nabízená konzervativní orientace nepostrádá sympatie voličů zejména starší generace, kteří chodí volit ze zásady. Pádným argumentem zůstává i jeho nemalá zkušenost z řídicích funkcí ve státě a politice.
Na levé straně politické scény nedokázal vítěz primárek socialistů Benoît Hamon napodobit pravicového konkurenta. Místo hledání společné řeči ve funkci smiřovatele rozdílných proudů a tendencí socialistů a levice ponechal volné pole sporům o pravou tvář socialismu. Ztrácí nyní nejen podporu ve vlastní straně, ale navíc nenašel recept, jak zastavit její rozklad. ZDENĚK MÜLLER
Do uvolněného a socialisty vyklizeného prostoru vstupuje stále razantněji mluvčí proudů krajní levice Jean-Luc Mélenchon. Láká voliče na to, co nazývá „solidární tržní ekonomika“, a horuje pro „kolektivně založenou občanskou solidárnost“. V posledních týdnech a dnech nabírá nerozhodnuté voliče zejména z řad mladších generací. Umí řečnit, chytit za srdce, říci v pravý čas, co zabere. A ví, co se slyšet chce a co by bylo hezké, kdyby se to dalo provést. „Nechci už dále přihlížet, jak si moje země pouští žilou pro dočasný prospěch Poláků a Litevců,“říká bez ostychu Mélenchon. Sklízí za to potlesk, aniž by řešil otázku, jak to chce s ostatními Evropany vyjednat. Z pozice síly asi sotva, když dnes země nese tak těžké břímě zadluženosti.
Velmi podobně jako Mélenchon si představujeMarine Le Penová, že Francii „vyjedná výhody“v Evropě. I ona si myslí, že závazky, k nimž se předchozí vlády Francie smluvně zavázaly, by se jí ve funkci prezidentky netýkaly. Stačí přece vypsat referendum. Mélenchon a Le Penová dokazují, že demokracie si občas dokáže podat ruku s populistickou demagogií.
Skoncujme s poraženectvím
V něčem se přece liší. Mélenchon láká na novou budoucnost, která není realizovatelná, zatímco Le Penová vábí k realizaci změny, která nemá budoucnost. Oba přitahují tím, že reagují na stav země, který je silně pociťován mnoha Francouzi jako nedobrý a jenž podkopává jejich důvěru v politiku. Oživují se vzpomínky na časy, kdy generál de Gaulle měl velkou pravomoc a disponoval výraznou nezávislostí vmezinárodních otázkách, obraně i v plánování a řízení státního hospodářství. A nostalgie inspiruje k nerealizovatelným projektům a změnám bez budoucnosti.
Na omílání starých receptů a proti změně, která by postavila Francii stranou EU, reaguje projekt Emmanuela Macrona. Nabízí centristický kompromis stoupenců změny francouzské mentality bez ohledu na politickou identitu. Sází na povzbuzení růstu středních vrstev jako hlavní opory demokracie, a to podporou individuální podnikavosti a osobní občanské odpovědnosti. Za základ bere kvalitní školství, rovnost příležitostí a klade důraz na soběstačnost a individuální iniciativu. Macron soudí, že Francie přistupuje k problémům poraženecky, byť má síly se změnit a získat novou zářnost. Jeho hlavním cílem je reformovat francouzskou ekonomiku.
Fillonův konzervativismus nepostrádá sociální zázemí, zakotvení v politické straně a státnickou zkušenost kandidáta. Macron má výhodu v mladistvém elánu a intelektuální kapacitě. Stojí za ním zatím jen hnutí, ne politická strana. Také zkušenostmi se s Fillonem nemůže měřit. Bude-li zvolen, zřejmě se nevyhne riziku řídit stát s parlamentem, který mu nedovolí naplno měnit a reformovat zemi. Nad prezidentskou volbou se vznáší dilema šité starým rčením: „Když nezahyneš v Charybdě, uchvátí tě Skylla.“