Od poslední večeře k ukřižování
Závěrečné okamžiky Ježíšova života jsou plné důležitých symbolů
Vžidovské tradici pramení křesťanská praxe začínat den o předcházejícím podvečeru. Už závěr dnešního dne, Zeleného čtvrtka, se tak nese v duchu zármutku nad pátečním Ježíšovým umučením. Napovídá tomu i přívlastek Zelený, jenž pochází z německého Gründonnerstag. To je přesmyčkou původního Greindonnerstag, jež lze podle některých badatelů přeložit jako Čtvrtek, kdy se naříká. Tento obrat předjímá páteční události a zároveň reflektuje starou církevní praxi, kdy na Zelený čtvrtek byli do společenství opět přijímáni kajícníci, kteří litovali svých hříchů a vykonali uložené pokání (více viz pondělní díl).
Evangelisté vyprávějí, že Ježíš během velikonoční večeře s učedníky náhle vstal, opásal se zástěrou a začal ostatním umývat nohy. To gesto znají i starší části Bible: dobrý hostitel poskytnutím vody k umytí zaprášených nohou a polibkem vítal hosty do domu. Zpravidla však nechal omývání na někom ze sluhů. „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vymáte jeden druhému nohy umývat,“vysvětluje Ježíš učedníkům, proč se této služby ujal sám: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“Na památku se na Zelený čtvrtek už od středověku koná v kostelích obřad „mandatum“(viz níže).
Pilát Pontský, Ježíšův soudce i nesmělý zastánce
Po večeři, jak již víme z dřívějších dílů našeho seriálu, se Ježíš s učedníky odebral k modlitbě do Getsemanské zahrady na úpatí Olivové (či také Olivetské) hory. Tam se modlil ve smrtelné úzkosti nad tím, co jej čeká, až se zpotil krvavými krůpějemi – právě zde má původ úsloví „potit krev“.
S vojenskou četou a služebníky židovských kněží sem pak přišel Jidáš a polibkem jim Ježíše prozradil. Některá evangelia zmiňují, že se Petr pokusil Ježíše bránit a mečem usekl jednomu ze sluhů ucho. Ježíš jej ale pokáral a ucho zraněnému zase uzdravil. Noc poté Ježíš strávil před židovskými soudci, v pátek ráno jej odvedli k římskému místodržícímu v Judeji Pilátu Pontiovi.
Pilát bývá chápán jako ten, kdo odsoudil Ježíše na smrt. Technicky vzato je to pravda, protože sami Židé neměli pravomoc vynášet rozsudky. Přesto vzbouzí i určité sympatie. K celému sporu se dostal, jak se říká, jako Pilát do Kréda, tedy pouhou souhrou okolností. Vyrozuměl, že židovské autority proti Ježíšovi cosi mají, ale sám ho shledával nevinným. Aby lidi upokojil, dal Ježíše zbičovat, nechal jej přestrojit za „židovského krále“s korunou z trní na hlavě a vystavil posměchu.
Ecce homo – Podívejte, člověk, řekl pak ale davu, když před něj Ježíše přivedli. Nabízel dokonce, že právě Ježíši udělí tradiční velikonoční amnestii. Lidé však hlasitě žádali ukřižování a vyhrožovali, že když Pilát nevyhoví, znepřátelí si svého nadřízeného, císaře. Symbolickým umytím rukou tedy místodržící naznačil, že se od Ježíšovy popravy distancuje, a dovolil jej ukřižovat.
Významná Ježíšova setkání cestou na popravu
Namáhavou Ježíšovu cestu s křížem na zádech na Golgotu protkává několik setkání: jednou jde o jeruzalémské ženy, které Ježíši vyjadřují soucit, podruhé o Šimona z Kyrény – kolemjdoucího, jenž z donucení poponese kříž, když Ježíš už ztrácí síly.
Už na vztyčeném kříži pak Ježíš hovoří se dvěma odsouzenci, kteří umírají s ním. Jeden z nich – tradice ho pojmenovala Dismas – v poslední chvíli lituje svého špatného života a dostane se mu Ježíšova ujištění, že společně dojdou do ráje.
Čas Ježíšovy smrti určila evangelia na třetí hodinu odpolední. Podle některých podání jeho skon doprovodilo zatmění Slunce, zemětřesení, ba dokonce zmrtvýchvstání zbožných zemřelých.
Protože o pesachu nesměli mrtví zůstat na kříži, bylo Ježíšovo tělo sňato. Od 13. století zobrazují křesťanští umělci pietu – výjev, jak zabitého syna právě sejmutého s kříže drží na klíně plačící Panna Maria. Vůbec nejslavnější pietu vytvořil roku 1500 Michelangelo a je umístěna ve vatikánské bazilice sv. Petra.
Podle Bible si mrtvé Ježíšovo tělo u Piláta vyžádal Josef z Arimatie, Ježíšův tajný bohatý učedník, a pohřbil je ve své nové skalní hrobce. Pověsti vyprávějí, že Josef také při ukřižování zachytil do poháru Ježíšovu krev. Tento pohár – svatý grál – sehrál významnou roli ve středověké legendistice, zvláště v příbězích o králi Artuši či u básníků Chrétiena de Troyes anebo Wolframa von Eschenbach.
Autorkou všech textů velikonočního seriálu je Alena Scheinostová, redaktorka Katolického týdeníku