Západu slunce
Po velkopátečním půstu, který je pro křesťany vůbec nejpřísnější z celého roku, následují dny hodování. Dnes si na Velikonoce připravujeme mladou pečínku, nádivku, mazanec a pokrmy z hromady vajec. Některá jídla se z našeho svátečního jídelníčku vytratila
nešňupal, píše ve své knize Česká strava lidová prvorepubliková propagátorka zdravé výživy Marie Úlehlová Tilschová. A pokračuje citací jisté slečny Ruterlové z Nové Paky: „Celý půst tatínek nevzal piva do úst, ani rum do čaje a také nekouřil.“Na Velký pátek se běh všedního života zastavil. Nepekl se chléb, nerozdělával oheň a ani se neoralo na polích. Zemí se nemělo hýbat, protože v den ukřižování Ježíše Krista mělo vše zůstat klidné a tiché. Když už se v chalupách vařilo, pak jen jednou denně, ponejvíce polévka s chlebem a nebo brambory s mlékem.
Počínaje Bílou sobotou se v domácnostech začalo péct a vařit. Připravovaly se vydatné pokrmy, mnohé se nechávaly světit v kostele; lidé přinášeli nejen mazanec a vajíčka, ale třeba i pečeného beránka. Marie Dobromila Rettigová ve spisu Dobrá rada slovanským venkovankám píše: „Malý mazanec, když pěkně upečený jest, dej s barevnými vejci k svěcení. Máš-li beránka neb kůzlátko, dej pečený zadeček k tomu svěcení. Mazaneček pak rozděl mezi domácí lidi, na památku zmrtvýchvstání našeho Spasitele.“Světívaly se ale i jiné pokrmy, třeba šunka nebo pečená holoubátka.
Po přísném čtyřicetidenním půstu se stavení rozvoněla mladými bylinkami a pečínkami všeho druhu. K obědu na Boží hod se někde jedlo i skoro zapomenuté ušelo. Jak upozorňuje Úlehlová Tilschová, název ušelo zahrnuje jídla, která se i dost lišila podle regionů, společné jim však bylo to, že měla chránit proti uřknutí. Někdy šlo o omáčku z krupice, vajec, cukru a skořice, které se jedly na Boží hod. Jinde se ušelo připravovalo z pražené slaniny a klobás zalitých smetanou a zahuštěných moukou a s rozmíchanou hromadou vajec. Součástí správného ušela byla samozřejmě spousta čerstvých bylinek. Někde se ušelo připravovalo i tři dny. Nejprve jeho základ – nemastná polévka z kysaného zelí s kroupami či vločkami – tvořil postní pokrm. Další den se přidala kořenová zelenina, na sádle opečená cibule a bylinky. Do třetice polévku doplnilo maso, slanina, klobásky a vejce.
„Nadúroda“, ale i vyšší odbyt vajec pro koledníky, bývala o Velikonocích pro hospodyně skutečnou kulinářskou výzvou. Vejci se nešetřilo, hojně se jich přidávalo do mazanců, koláčů. V chalupách se dělaly i takzvané klechtny (nebo také klechty). V hrnci se v osolené a okmínované vodě uvařila dobře omytá vejce na tvrdo. Poté se oloupala a vrátila zpět do vody, v níž se vařila, a nechala stát do druhého dne. Teprve poté se mohla podávat. Říkalo se jim také „vejce na rosol“a zabily se díky nim hned dvě mouchy jednou ranou. Odvar dodal vejcím trochu jinou chuť, takže si je dáva- Ušelo se vařilo i tři dny, li i ti, kteří už měli vaječných pokrmů nad hlavu. Případně ale také v domácnostech, kde rozdali všechna vejce, co měli, posloužila jako zásobárna pro další dny, než slepice snesly nová.
O něco známější jsou velikonoční ptáčci z kynutého těsta, kteří se původně připravovali na Květnou neděli. Dnes se používají i jako jedlá dekorace svátečního stolu. Váleček těsta se sváže do uzlíku, kratší konec se mírně stiskne. Tím vznikne budoucí hlavička, na niž se dávají malé rozinky namísto očí. Do druhého, delšího konce se udělají rýhy, které připomínají ocásek z pírek.