Když chceš, můžeš
Dnes už si naštěstí málokdo uvědomuje, jak se svobodomyslným lidem u nás žilo v druhé půli minulého století. Neexistující soukromou uměleckou scénu v sedmdesátých a osmdesátých letech suplovaly pouze iniciativy jednotlivců, kteří se nespokojili s omezenými možnostmi organizovat společné akce a svobodně vystavovat. V sešněrované době se přes všechna protivenství dokázali osvobodit a na vlastním prostoru, třeba ve svém domě, chalupě nebo stodole vytvořili podmínky k prezentování vlastní tvorby i práce přátel. Pamětníci, kteří se zajímali o současné umění, si vzpomenou, jak našli místo jako stvořené pro mnohostranné aktivity v Kostelci nad Černými lesy.
Bratři Zdenek a Jiří Hůlové, oba výtvarníci, si v roce 1983 ve svém domě založili Galerii H, pořádali hromadné tematické akce, jichž se zúčastňovali a na něž se sjížděli přátelé a známí zdaleka i zblízka. Byly to akce neoficiální, uváděly alternativní umělce, šlo o konfrontaci s realitou, ale také o humor a především svobodu názorů a projevu. Ti, kdo se tu potkávali, získali později renomé a jsou dnes významnými umělci.
Těžko se po letech popisuje stav, kdy byly uvolněné kostelecké víkendy světýlky v šedi každodennosti. Čas pokročil, doba se změnila… Tím spíš potěší, když někdejší osobní aktivity najdou pochopení a ocenění u současníků. Doktorandka Jana Kerhartová svou práci o výstavní síni ve stodole bratří Hůlů nazvala Humor a hra v Galerii H (vyd. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy). A vystihla přesně, oč tehdy šlo: Odlišit se od režimní schválené kultury, vytvářet potřebné s užitečným (výtvarná vylepšení domu, zahrady, stodoly), dát prostor fantazii, vyjadřovat se k tématům doby, soustředit síly jinak roztříštěné – a hlavně nezapomínat se bavit v prostředí vyhlášeném přirozenou tvůrčí atmosférou.
Pečlivě připravená publikace připomíná význam Galerie H, osobnosti, jež se v ní prezentovaly na počátku své kariéry, zásadní akce, jichž během osmi let působení galerie nebylo málo, i záslužnou dokumentační práci archivu, který na půdě galerie vznikl a dodnes pokračuje.
Především však mladá autorka pochopila podstatu veškerého tvoření – v jednom ohlasu se to říká jasně: „Když chceš, můžeš“. Nepustí tě do oficiální galerie a máš co vystavit? Stodola je taky dobrá. Pokud ta práce stojí za pozornost, patrně si jí někdo všimne a řekne to dál.