Co s těmi prvňáky? Vynést?
Ve Spojeném království řeší podobnou otázku, jaká je dlouhodobě přítomna i u nás: Máme dovolit, aby děti odcházely ze základních škol už v jedenácti letech? Tamní veřejné grammar schools jsou obdobou našich víceletých gymnázií a počet míst je na nich striktně omezen na ty nejnadanější tak, aby z jedné třídy základky neodcházel průměrně víc než jeden žák. Premiérka Mayová však chce počet míst v grammar schools navýšit, čímž vzbudila vlnu nevole. Podle toho, co píše The Guardian, argumentují odpůrci předčasné selekce přibližně stejně jako naši tím, že úlohou státu není separovat část dětí a obětovat zbytek, ale poskytovat co nejlepší vzdělávání všem. Poslanci hrozí, že premiérčiny vzdělávací plány zablokují. Faktem ovšem je, že vzhledem k existenci soukromých škol selektivní systém vzdělávání v Británii stejně dlouhodobě existuje.
Nejvyšší kontrolní úřad si při cupování různých institucí většinou všímá spíše formálních chyb a občas přitom vypadá jako hnidopich. Na ministerstvu školství však shledal nedostatky, jež lze považovat za systémové. Konstatoval totiž, že resort v letech 2011 až 2016 zaplatil zhruba 1,2 miliardy korun za projekty hodnotící znalosti žáků základních a středních škol, aniž to přineslo nějaké pozitivní výsledky. Ano, máme tu jednotné přijímačky na střední školy a jednotnou část maturit. Tyhle zkoušky se ovšem konají až v době, kdy už nelze nic napravit. Kontroloři ministerstvu vytýkají, že nezavedlo informativní celoplošné testování žáků pátých a osmých tříd, které mělo být od roku 2013 každoroční. To je věc, na kterou jsme v této příloze několikrát poukazovali. Má-li ověřování vzdělávacích výsledků něčemu pomoci, je třeba dělat je v době, kdy lze ještě změnit přístup, priority, případně učitele nebo i školu. Pilotní testování páťáků před pěti lety bylo překvapivě vypovídající. Učitelé, žáci i rodiče se z přehledných výsledků dozvěděli, jak si stojí žák, třída i škola v celostátním poměřování (a to bez známkování). Žel, ministerstvo školství posléze rozhodlo, že stačí tyto průběžné sondy, jež jsou mimochodem ve světě běžné, dělat jen jednou za několik let, případně a namátkově. Tím ovšem ztrácejí efekt. Možná ne pro ministerstvo, ale rozhodně pro rodiče.
Ukazuje se, že na některých základních školách bylo do prvních tříd zapsáno dvakrát, a v některých případech dokonce třikrát víc dětí, než mohou vzhledem ke kapacitě přijmout. Bude třeba prosívat. Samozřejmě hlavně ty nespádové, které bydlí jinde, než podle rozpisu bydlet mají. Jenže co když to nebude stačit? Nastoupí dohadování? Vyšetřování, kdo se přihlásil do spádové oblasti až na poslední chvíli? Nebo snad los? V amerických aerolinkách, jež prodávají víc letenek, než mají míst v konkrétním letu, zkoušejí pravidelně obojí a většinou s úspěchem, naposled se jim to ale ošklivě nevyplatilo. Hrůza domyslet, jak by to vypadalo, kdyby ochranka musela prvňáky vynášet jako toho chudáka cestujícího.