Trump se kritikům nezavděčí
Americký prezident začal naslouchat kompetentním lidem. To si zaslouží pochvalu
Jak se postavit k tomu, když nenáviděný populista dostane rozum, obrušuje hrany, nebo dokonce provede něco chvalitebného? Buď budu ve svatém boji pokračovat a i to chvalitebné zpochybňovat a rozvrtávat s tím, že když třeba pracuji v médiích, budu navenek poukazovat na to, že permanentní pochyby a kritické myšlení jsou základem demokracie a kontroly moci. Nebo politika pochválím, když si pochvalu prostě a jednoduše zaslouží. Politici jsou totiž jako malé děti, a především když je pochválí někdo, od koho to vůbec nečekají, je tu velká šance, že příště budou chtít nějaké chvalitebné chování zopakovat. To bychom ovšem po novinářích chtěli moc. Ideologická polarizace americké politiky je dávno daná věc, ideologická polarizace médií mezi Fox News na straně jedné a CNN či The New York Times na straně druhé se už té politické začíná blížit.
Situace se změnila
Připomínat výroky minulé a názory nedávné je správné. Trump opravdu ještě nedávno říkal o Putinovi, že je „silný vůdce“, že dělá „skvělou práci“a že se těší, že Putin bude jeho „nový skvělý kamarád“. V posledních týdnech se ale vztahy mezi Ruskem a USA přiblížily chladu období studené války. Nejde jen o Trumpovu raketovou odpověď na chemický útok na civilisty v Sýrii. Už předtím Trump přestal kritizovat NATO, poslal vojáky do Pobaltí a několikrát tweetoval, že „Putin ukradl Krym“.
Kritici jsou ovšem přesvědčeni o tom, že Trump musí být zjevně psychicky a nervově labilní, když dokáže měnit názor tak rychle, že se z toho jednomu točí hlava. Vyjadřují se obavy, že takový nevypočitatelný a impulzivní prezident, který jde z extrému do extrému, bude zdrojem napětí a volatility ve světě apod.
Nebo se obrat vysvětluje Trumpovým cynismem a pragmatismem. Prezident potřebuje odvést pozornost od ruských konexí svého bývalého okolí a od vyšetřování ruského vlivu na prezidentskou kampaň, že se nyní potřebuje chovat jako protiruský jestřáb. Na tom sice může být trochu pravdy, ale jako logičtější se mi jeví vysvětlení, že po odchodu či oslabení některých opravdu hloupých lidí a ideologů v jeho okolí Trump prostě nyní více poslouchá expertní komunitu, která ho svými argumenty přesvědčila. Trump už také v poslední době méně tweetuje, vydává méně dekretů a zjevně více čte analytické materiály nebo naslouchá reportům zpravodajců. Asi sám ke svému údivu zjistil, že si to všechno představoval moc jednoduše. Bylo by dobré, kdyby to přiznal, ale to je požadavek z utopického pohádkového světa. Sám Putin si veřejně postěžoval, že Trumpa už zmasíroval washingtonský establishment. Na rozdíl od Putina nám to ale nevadí.
Co se týče raketového útoku na Sýrii, tak v The New York Times vypátrali, že Trumpa ovlivnila jeho dcera a poradkyně Ivanka, která se prý dojala nad snímky zplynovaných dětí. Zajímavá informace. Ale otázka je, proč by to mělo vadit. Trocha emocí a „soft“přístupu může světu chladných analýz jen prospět.
Dále je Trump kritizován, že po raketovém útoku na letiště v Sýrii nemá vlastně žádný plán, co s tou zemí dál dělat, jak k tamější občanské válce přistupovat. Budiž. Jaký měl v oblasti plán Obama? Také žádný. Situace v Sýrii je tak složitá a nepřehledná, že pokud má někdo nějaký jasný plán, tak je to s největší pravděpodobností chybný a mylný plán.
Thomas Friedman se zase ve svém sloupku pro NYT pustil do Trumpa za to, že chce nejdříve zlikvidovat ISIS a pak se teprve věnovat mírovému řešení v Sýrii. ISIS je prý dnes stejně především ideologie a hnutí rozptýlené po celém světě. To jako teritoriální a velitelské zázemí fanatické ideologie najednou nevadí nejvíce ze všeho? Přece nikdo neříká, že zničením ISIS se „vše vyřeší“, ale podstatné to je.
Další článek téhož deníku Trumpovi připomíná, že rakety nejsou všechno a že prezident, který uznává, že konflikt v Sýrii vyvolává uprchlickou vlnu, a který se dojímá nad mrtvými děťátky, podepsal exekutivní příkaz, jenž striktně omezuje přijímání uprchlíků ze Sýrie. Jako by ten, kdo rázně odpoví na zakázaný útok chemickými zbraněmi, musel nutně přijímat všechny uprchlíky. A jak to spolu vůbec souvisí?
Co se týče toho, že Trumpa přešla trpělivost s KLDR a poslal do blízkosti poloostrova „armádu“s letadlovou lodí, tak je mu hned vyčítáno, že může vyprovokovat protiútok, že málo konzultuje s Jižní Koreou a Japonskem, že opět nemá žádný plán. To je sice možné, ale proč by nemohl ukázat sílu a přitvrdit rétoriku?
Neprobuďme starého Trumpa
Tak nevím. Trump nemusí být člověku vůbec sympatický, ale fakt, že v posledních týdnech zjevně více naslouchá expertní komunitě a kompetentním lidem, nejen v otázkách bezpečnosti a obrany, ale už i v mezinárodním obchodu, mne uklidňuje. I když třeba otočil proto, že musí a že je pod tlakem. To se více bojím lidí jako Martin Schulz, kteří se chystají Trumpa poučovat, že není třeba zvyšovat výdaje na zbrojení. Obávám se mimo jiné, že to pak může probudit k životu starého Trumpa, který se v posledních týdnech poněkud odmlčel.