Voda nad zlato
Whisky je určena k pití, voda k tomu, aby se o ni bojovalo, prohlásil kdysi Mark Twain. Jak prozřetelná to byla slova, vidíme již dnes a následující dekády to zřejmě jen potvrdí. Vody potřebujeme stále víc, její zásoby se přitom povážlivě ztenčují. Podle odhadů OECD vzroste poptávka po pitné vodě mezi lety 2000 a 2050 o 55 procent. Může za to samozřejmě nárůst počtu lidí na světě. Zhruba 70 procent celosvětové spotřeby pitné vody jde totiž na vrub zemědělství. Nu a aby se nakrmila bobtnající lidská populace, musí se produkce potravin podle odhadů nevládní organizace World Resources Institute zvýšit jen do roku 2035 o 69 procent.
Potíž je v tom, že zásoby pitné vody na Zemi v posledních letech nečekaně rychle ubývají. Podle studie NASA se z 37 největších světových akviferů (podzemní geologická vrstva nasáklá vodou) celkem 21 zmenšuje. Jak popisuje Tim Smedley ve svém článku na webu BBC, své by o tom mohli vyprávět třeba obyvatelé některých částí Mexico City. Akvifer ležící pod touto metropolí vysychá, což má podobný efekt, jako když pijete milkshake brčkem. V některých čtvrtích města se kdysi rovné silnice dnes vlní jako horská dráha. Něco podobného se v posledních letech odehrávalo i v Kalifornii. V období let 2011 až 2016 trpěl tento americký stát největšími suchy za posledních 1200 let. Vyschlo na 1900 studní.
Nedostatek pitné vody podle mnoha vědců nutně povede k tomu, že se o ni bude bojovat. Ostatně i právě probíhající občanská válka v Sýrii má souvislost s vysycháním vodních zdrojů. Mezi lety 2007 a 2010 zažila země drastická sucha, která vyhnala do měst možná až miliony lidí z venkova, což bezpochyby přispělo k nestabilitě režimu.
Co tedy dělat, abychom se vzájemně neumlátili nad poslední kaluží pitné vody? Učit se můžeme od země, která chápe dostupnost vodních zdrojů jakožto otázku národní bezpečnosti. Izrael odjakživa trpěl nedostatkem pitné vody. Když pak zemi postihla v letech 1998 až 2012 nejhorší sucha za posledních 900 let, přistoupila tamní vláda k řadě opatření. Především se začalo vodou více šetřit. Dnes Izrael recykluje 86 procent odpadních vod. Jen pro srovnání, druhou nejúspěšnější zemí na světě je v tomto ohledu Španělsko, které recykluje, považte, 19 procent odpadních vod. Více než polovinu veškeré své vody pak získává Izrael odsolováním mořské vody. Potíž je v tom, že tato zázračná metoda je příliš drahá a energeticky náročná a dovolit si ji mohou jen opravdu bohaté státy.
Řešení kardinální otázky nedostatku pitné vody je ale nakonec možná docela jednoduché. Doslova nám spadne z nebe. Stačí zachytit dešťovou vodu a naučit se s ní hospodařit. Třeba takový Singapur pokryje svou spotřebu vody takřka ze třetiny díky tomu, že zachytává vodu padající z nebe. Nádrže na dešťovou vodu staví dokonce i ve věčně upršené Velké Británii. Asi chtějí mít dost vody na výrobu whisky.
I právě probíhající občanská válka v Sýrii má souvislost s vysycháním vodních zdrojů. Mezi lety 2007 a 2010 zažila země drastická sucha, která vyhnala do měst možná až miliony lidí z venkova, což bezpochyby přispělo k nestabilitě režimu.