VÝROČÍ Muž, který byl na svou roli připraven
Výrazný představitel předlistopadového disentu a první porevoluční šéf diplomacie Jiří Dienstbier se narodil před osmdesáti lety
Dnes by se Jiří Dienstbier dožil osmdesáti let. Toto výročí nám dává příležitost vzpomenout na muže, který se neodmyslitelně zapsal do dějin České republiky. Jiřího Dienstbiera můžete znát jako novináře, disidenta, ministra zahraničních věcí, univerzitního profesora, zvláštního zpravodaje Komise pro lidská práva OSN pro bývalou Jugoslávii nebo senátora. Příběh, který vypráví jeho život, je velice inspirativní především proto, že jeho názory byly konstantní a v kritických chvílích prokázal svoji odvahu a mravní integritu. Kromě tohoto si ho lidé vážili také pro jeho povahu. Jaký tedy Jiří Dienstbier byl?
Knedlíky, guláš a rádio
Záleží na tom, ve které životní etapě ho zastihnou vaše/naše vzpomínky. Poznal jsem ho, když mu bylo kolem šedesáti let. Je těžké říci, čeho si na něm člověk vážil více. Jestli jeho činů, nebo povahových vlastností. U něj to bylo těžké rozdělovat. Byl veselý, humor ho neopouštěl ani v těžkých chvílích, byl plný optimismu, laskavý, přátelský, poctivý, statečný a v neposlední řadě i spravedlivý. Jeho vědomosti ohromovaly, a to nejenom v oblasti historie, filozofie, společenských věd, ale i světové literatury, hudby či jazyka. Protože byl zvídavý, neustále své vědomosti prohluboval, chtěl věci chápat. Měl analytické myšlení a schopnost objektivně popisovat různé situace a konflikty.
Po svých rodičích zdědil obrovskou knihovnu, kterou během let rozšiřoval. Bylo v ní možné najít skoro jakoukoli knihu. Vypůjčení knížky provázelo pojednání o autorovi, publikaci a kontextu. Občas u tohoto docházelo i k vtipným okamžikům, jednou jsem se ho ptal, jestli nemá Diplomacii od Henryho Kissingera. Sáhl do knihovny a vyndal ji. Když ji otevřel, bylo tam věnování. Půjčil mi ji tedy jen na několik dní s tím, že mi z chalupy přiveze jinou.
Mezi jeho největší záliby patřilo va- ření. Jelikož mu chutnalo a vařil s láskou, byla jeho kuchyně vyhlášená. Zakládal si na houskovém knedlíku a švestkovém guláši, ale kromě tohoto pokrmu vařil spousty dalších vynikajících jídel. Často vyjadřoval nevoli nad tím, že si ve většině stravovacích zařízení nemůže dát k jídlu houskový knedlík, protože v něm nejsou žádné housky. Došlo to až tak daleko, že jehomanželka Jiřinamu jako dárek připravila soutěž o nejlepší český houskový knedlík – Perla české kuchyně.
Kromě vaření patřilo mezi jeho koníčky poslouchání rádia. Měl malé přenosné rádio, kterému říkal rádijko. Přenosné proto, aby ho mohl poslouchat v celém bytě. Byla to spíše pracovní deformace od doby, kdy pracoval v rozhlase a kdy nemohl přijít o žádnou důležitou informaci, což se mu stalo jednou, když zastřelili Johna F. Kennedyho. Měl vypnuté rádio, protože jedna z dcer – Monika nebo Irena – měla horečku a on jí tím nechtěl přitěžovat. Od té doby rádijko nikdy nevy- pínal. Poslouchal zprávy, ale i vážnou muziku, převážně opery. Byl také vášnivým čtenářem denního tisku, české i světové literatury a odborných knih, četl ovšem i romány a někdy básně, které občas recitoval.
Snění o Evropě
Byl dobrým společníkem, lidé ho rádi poslouchali, nikdy nechyběly poutavé příběhy či zajímavé úvahy nad aktuálními otázkami. Měl to štěstí, že se vždy pohyboval v prostředí nesmírně pozoruhodných lidí, a to jak v dobách nepříznivých, tak i těch lepších. Během života nasbíral spousty přátel.
Aktivně se věnoval několika zásadním tématům. Jedním z nich byla Evropa. Tou se také zabývá ve své zahraničněpolitické eseji Snění o Evropě, kterou napsal v roce 1986 a kterou navazoval na Pražskou výzvu z roku 1985. Hlavní teze této eseje byla, že klíč k sjednocené Evropě je ve znovusjednocení Německa a že za rozdělení Evropy je odpovědný jak SSSR, tak USA, které udržují status quo. Tato úvaha byla ve své době natolik fantasmagorická, že nakonec nevyšlo plá-
Jednou jsem se ho ptal, jestli nemá Diplomacii od Henryho Kissingera. Sáhl do knihovny a vyndal ji. Když ji otevřel, bylo tam věnování.
nované vydání v Německu, aby to neznevážilo československé disidenty. I díky této publikaci měl přichystánu koncepci zahraniční politiky, a když se stal ministrem zahraničí, byl na svůj post maximálně připraven. Evropskou unii chápal i jako nástroj globální politiky. Věděl, že některé problémy současného světa se dají řešit pouze na úrovni velkých integračních celků nebo jen napříč kontinenty. Proto podle něho členství v Evropské unii posiluje mezinárodní postavení každého jejího člena.
Toto je jen malé připomenutí Jiřího Dienstbiera. Rada pro mezinárodní vztahy, kterou v roce 1994 založil, pořádá tento rok ve spolupráci s dalšími institucemi řadu připomínkových akcí jeho osoby. Vše naleznete na webu: www.rmv.cz.
Rada pro mezinárodní vztahy je veřejné nevládní sdružení