Blahoslavení sedmdesátníci

Jeden kolega hudební publicista si nedávno povšiml unikátní věci, již nyní rozvinu. Víte, že většinu loňských nejlepších alb nahráli důchodci? Pětasedmdesátiletý Paul Simon CD Stranger to Stranger, dvaaosmdesátiletý Leonard Cohen těsně před smrtí You Want It Darker, čtyřiaosmdesátiletá Loretta Lynnová Full Circle, devětasedmdesátiletá královna brazilské samby Elza Soares A Mulher do Fim do Mundo, a aby toho nebylo málo, před Vánoci se po jedenácti letech zase sešli ve studiu senioři, jimž je dohromady asi 400 let (ne, vážně, jen 291), mají 18 vnoučat a Mick Jagger to dotáhl na prvního pradědečka v kapele, kteří si říkají nějak jako Rolling Stones, k nahrání alba coververzí Blue & Lonesome. V červnu dojde k čerstvému zápisu do Guinnessovy knihy rekordů, jelikož vy-

Pondělí Neff jde deska Chuck, kterou po osmatřiceti letech nedlouho před úmrtím natočil devadesátiletý Chuck Berry. No toto!?!

Jiná rarita. Nevím, v kterém jiném roce se narodilo tolik výborných muzikantů jako v poválečném boomu před sedmdesáti lety. Únor – Tim Buckley, březen – Ry Cooder, Jan Garbarek a Elton John, duben – Emmylou Harrisová, Iggy Pop, Bunny Wailer a Steve Howe, červen – Ron Wood, Mick Fleetwood, Julie Driscollová a Laurie Andersonová, červenec – Ian Anderson, Arlo Guthrie, Don Henley, Carlos Santana a Brian May, září – Marc Bolan a Meat Loaf, říjen – Sammy Hagar a Bob Weir, listopad – Joe Walsh, prosinec – Jeff Lynne a Gregg Allman. A u nás baskytarista skupiny Collegium Musicum Fedor Frešo, její kapelník Marián

Úterý Putna

Středa Baldýnský Varga, Wabi Daněk, Vladimír Mišík, František Nedvěd, minulou neděli Ján Lehotský a v říjnu by se dožil onoho jubilea Dežo Ursiny.

Aniž bych chtěl tuto žeň úctyhodných osobností zlehčovat, vzpomínám si, že když slavil tohle výročí velkolepým koncertem v Divadle v Dlouhé nebožtík Petr Skoumal a publikum ho přijalo bouřlivým potleskem, sedl si ke klávesám a typickým tichým hlasem pravil: „Jenom klid, jak se ten průměrnej věk prodlužuje, tak se dneska sedmdesáti dožije každej blbec.“

Tento výčet směruji k připomenutí, že zítra dosáhne mety se sedmičkou a nulou muž, který mě (a jednu generaci nejméně) zásadně ovlivnil – písničkář Jaroslav Hutka. Však by Karel Srp neudával nějakého nýmanda. Poprvé jsem ho slyšel v klubu na koleji Větrník a byl to zásah bleskem. Ustra-

Čtvrtek Rejžek šené studentské publikum ten svobodný člověk budil k prozření Náměšťmi atd. Později jsem o něm a o sdružení Šafrán napsal článek do Melodie, jenže po Jardovi šli fízlové, taky mi nějak zapomněl říct, že podepsal Chartu, což se dozvěděl šéfredaktor Titzl a text vyhodil. Viděli jsme se hned po jeho listopadovém příletu do Prahy a pozval jsem ho do svého tehdejšího pořadu v Dopravních podnicích. Spolknu výhrady k jeho leckterým pozdějším naivním politickým angažmá a zpívám na bardovu počest: „Krásný je Hut, krásnější je Hutka!“ JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák